Powerbar Posázavím

Už tomu jsou čtyři roky co jsem poprvé vyměnil polibky pod rozkvetlou třešní za dřinu bajkového závodu a ne jinak tomu bylo i letos. V Mnichovicích se rok od roku schází více lidí a větší konkurence a Posázavská 50. V deset ráno se na start postavilo téměř 850 bikerů, rekordní číslo účastníků. Klasicky šachy na startovním roštu, vlna nevlna chrti se rvali o místa v první lajně a věděli proč. Trasa závodu je ke konci prvního stoupání méně propustná než by bylo záhodno a nikomu se nechce prokládat boj o místa pěší turistikou. Radotínský team stál zhruba okolo 80 fleku, což nebylo nejhorší, ale ani ideální. První kopec jsme s Otou jeli totální krev a předjížděli co se dalo. Trochu to komplikovala účast „VIP“ šneků v první lajně, kteří měli číslo sponzorsky a občas technickou chybou zpomalovali rozjetého hada.

Po čtvrthodince se to už natáhlo a rozskupinkovalo a mohlo se závodit naplno. Podařilo se mi dotáhnout Milana Fajta z Hakru /vzpoměl jsem si na Buldovu hlášku z Bikechallenge „fight Fajt“/ a až do Senohrad jsem jel ve skupince. Nebylo to ani tak hákování jako spíš psychická vzpruha. Ve sjezdu k tunelu – místní specialitě- mě brzdil nějaký šnek a skupinka mi ujela, věděl jsem, že je to celkem jedno a až do Voděrad je jedno jestli jedu sám nebo ne. Za tunelem se trasa před dvěma lety změnila a původní nudné pasáže do Ondřejova byly nahrazeny pěknými singlíky a lesními cestami. Rozhodně to zvýšilo atraktivitu i obtížnost tratě. Na Kališti jsem dal preventivní gel a pokračoval lesní pasáží do Ondřejova. Tady jsem si před občerstvovačkou prohodil Bidon –díky Jirko- a pustil to lesem a loukou na Zvánovice, prudká točka a krátký výjezd k nejtěžšímu sjezdu tratě. Na ten jsem se těšil. Jela za mnou početná skupinka, ze které moje tempo z kopce ustál jen jeden borec. Kdybych nejel na semislicku tak by to bylo i lepší, ale bylo to na blátě a tak trochu motocross.

S dávkou adrenalinu v žilách jsem profrčel brod a dal se do stoupání na Voděrady. Nechal jsem se zase dotáhnout skupinkou a odpočíval. Z Voděrad následuje cca 11km rovinek a tam bych sám přišel o hodně sil. Před závěrem stoupání jsem si pochutnal na lahvičce nakopáváku od survivalu a na čele skupinky 6 bajkerů najel do rovinatých šotolin. Trochu mě to zklamalo, protože jsem v podstatě střídal jen s jedním bikerem z Autorů, ale i tak mi to pomohlo. Jelo se dost volně, až jsem měl strach, aby nás někdo nedotáhl. Šetřil jsem síly na konec a odhadoval jak na tom budu do finiše. Cestou jsme pozbírali pár mrtvolek a skupina se rozrostla na cca 11 kusů a už tu bylo závěrečné prudké stoupání na Klokočnou. Kdo znal trať věděl, že tady se rozhoduje. Napálil jsem to a na vrcholu byl druhý. Následoval sjezd vesnicí a po louce, kde se

na nás dotáhli dva další a ve skupince 4 jsme frčeli singlíkem do Mnichovic. Plnej kotel přes dva brody a otáčka do stoupání ke kostelu. Skupinka se natáhla a já jel bohužel na konci, dal jsem si odstup do brodů, protože jsem věděl, že není těžký se v nich hodně rozbít. Ve finiši jsem ještě jeden flek utrhl a projel tak branou na 30 místě 11 v kategorii. Čas a místo teamu zatím není oficiálně k dispozici, ale počítám, že 6-8 místo by to být mohlo. Vzhledem ke konkurenci jsem spokojen. Čas 2,01,08; 52km; AVG TF 173; max TF 186. Od vítěze Martina Horáka jsem dostal 15,39.

MTB Posazavim Powerbar


Související články

Kelly´s Malevil Cup

Díky preciznímu time managementu a zpoždění českých drah jsem dorazil do místa závodu až po 23 v pátek. Spal jsme jinde než zbytek teamu a tak jsme se potkali až na startu. Zatímco Jirka s Honzou se k tomu postavili jako chlapi a v 8,30 se vydali na...

Malevil cup pohledem závoďáka

Malevilské Bikování nechalo jen málo koho klidným. A tak když jsme v pátek dorazili na Malevil,už se to tam závoďákama jen hemžilo. S Verunkou ze Cycling Pointu jsme se hecly,že dáme ještě v pátek pořadateli připravenou časovku do vrchu.
Verča už byla v Jablonném od čtvrtka a tak jsem od...