Powerbar Posázavím

Už tomu jsou čtyři roky co jsem poprvé vyměnil polibky pod rozkvetlou třešní za dřinu bajkového závodu a ne jinak tomu bylo i letos. V Mnichovicích se rok od roku schází více lidí a větší konkurence a Posázavská 50. V deset ráno se na start postavilo téměř 850 bikerů, rekordní číslo účastníků. Klasicky šachy na startovním roštu, vlna nevlna chrti se rvali o místa v první lajně a věděli proč. Trasa závodu je ke konci prvního stoupání méně propustná než by bylo záhodno a nikomu se nechce prokládat boj o místa pěší turistikou. Radotínský team stál zhruba okolo 80 fleku, což nebylo nejhorší, ale ani ideální. První kopec jsme s Otou jeli totální krev a předjížděli co se dalo. Trochu to komplikovala účast „VIP“ šneků v první lajně, kteří měli číslo sponzorsky a občas technickou chybou zpomalovali rozjetého hada.

Po čtvrthodince se to už natáhlo a rozskupinkovalo a mohlo se závodit naplno. Podařilo se mi dotáhnout Milana Fajta z Hakru /vzpoměl jsem si na Buldovu hlášku z Bikechallenge „fight Fajt“/ a až do Senohrad jsem jel ve skupince. Nebylo to ani tak hákování jako spíš psychická vzpruha. Ve sjezdu k tunelu – místní specialitě- mě brzdil nějaký šnek a skupinka mi ujela, věděl jsem, že je to celkem jedno a až do Voděrad je jedno jestli jedu sám nebo ne. Za tunelem se trasa před dvěma lety změnila a původní nudné pasáže do Ondřejova byly nahrazeny pěknými singlíky a lesními cestami. Rozhodně to zvýšilo atraktivitu i obtížnost tratě. Na Kališti jsem dal preventivní gel a pokračoval lesní pasáží do Ondřejova. Tady jsem si před občerstvovačkou prohodil Bidon –díky Jirko- a pustil to lesem a loukou na Zvánovice, prudká točka a krátký výjezd k nejtěžšímu sjezdu tratě. Na ten jsem se těšil. Jela za mnou početná skupinka, ze které moje tempo z kopce ustál jen jeden borec. Kdybych nejel na semislicku tak by to bylo i lepší, ale bylo to na blátě a tak trochu motocross.

S dávkou adrenalinu v žilách jsem profrčel brod a dal se do stoupání na Voděrady. Nechal jsem se zase dotáhnout skupinkou a odpočíval. Z Voděrad následuje cca 11km rovinek a tam bych sám přišel o hodně sil. Před závěrem stoupání jsem si pochutnal na lahvičce nakopáváku od survivalu a na čele skupinky 6 bajkerů najel do rovinatých šotolin. Trochu mě to zklamalo, protože jsem v podstatě střídal jen s jedním bikerem z Autorů, ale i tak mi to pomohlo. Jelo se dost volně, až jsem měl strach, aby nás někdo nedotáhl. Šetřil jsem síly na konec a odhadoval jak na tom budu do finiše. Cestou jsme pozbírali pár mrtvolek a skupina se rozrostla na cca 11 kusů a už tu bylo závěrečné prudké stoupání na Klokočnou. Kdo znal trať věděl, že tady se rozhoduje. Napálil jsem to a na vrcholu byl druhý. Následoval sjezd vesnicí a po louce, kde se

na nás dotáhli dva další a ve skupince 4 jsme frčeli singlíkem do Mnichovic. Plnej kotel přes dva brody a otáčka do stoupání ke kostelu. Skupinka se natáhla a já jel bohužel na konci, dal jsem si odstup do brodů, protože jsem věděl, že není těžký se v nich hodně rozbít. Ve finiši jsem ještě jeden flek utrhl a projel tak branou na 30 místě 11 v kategorii. Čas a místo teamu zatím není oficiálně k dispozici, ale počítám, že 6-8 místo by to být mohlo. Vzhledem ke konkurenci jsem spokojen. Čas 2,01,08; 52km; AVG TF 173; max TF 186. Od vítěze Martina Horáka jsem dostal 15,39.

MTB Posazavim Powerbar


Související články

Prokopský Chrt - neoficiální MTBO - 4.6.2008

Je půlka týdne a zatímco moji kolegové v práci se už hroutí vyčerpáním a nemůžou se dočkat víkendu, já i přes nepřízeň počasí chci dnes zjistit co to obnáší stát se Prokopským Chrtem. Klasicky si mě ve tři stáhne generál na neohlášený meeting, nervozně koukám na hodinky, ale v 16,45 konec, hurá, profrčím kancelář, zaklapnu notes a mydlím to domů.

Ekor Cup - Kralupy nad Vltavou

Komorní akcička s názvem Ekor Cup se konala 27/9 v Kralupech. Jedná se o kratší bajkový závod v rámci seriálu UAC a pro letošní rok byla připravena nová trať. V Kralupech je početná banda bikerů a bikerek které znám, a tak jsem vyrazil změřit s nimi síly.

Na pořadu dne byly tři okruhy,...

Okolopardubic

O víkendu po transbrdech jsme vyrazili i na nedělní závod serie Cyklomaraton tour, tentokrát do Pardubic pod Kunětickou Horu. Počasí bylo krásné, takže se nedalo nejet. Po brdech jsem byl mírně zatuhlý, ale dalo se to rozhýbat. Vyrazili jsme společně s Otou z Radotína v 8h ráno, abychom...