Pražská padesátka 2008

Jednou z priorit pro letošní sezonu byl teamový závod v rámci pražské 50ky. Ohledně složení naší pětice nebylo jasno do poslední chvíle a nakonec jsme se v mrazivém ránu postavili na start pouze ve čtyřech. Skisáky mě a Otu doplnili hostující kralupský netopýr Marry a faktorák Dan. Plánem bylo jet na bednu a největší soupeře představovaly tři teamy Bike-ranche. Všichni jsme stáli v prvních řadách první vlny, někdo to měl vyjetý a někdo se tam drze vetřel. Čekalo na nás 50km v lehkém terénu s menším převýšením. Klíčem k tomuto závodu jsou dobře spolupracujíci skupinky a hlavně zachycení nástupu na začátku.

Na závodníky po startu čekají v rychlém sledu tři stoupání a tak se prvních 15 minut jede totální šrot. V prvním kopci se držíme všichni ve vedoucí skupince, jede se hodně zostra, ale ne úplně naplno. Před nájezdem do terénu se každý snaží dostat na výhodnější pozici a tempo se stupňuje. V lesíku na singlu se trochu popostrkujeme a já jedu okolo 5-6 místa. Bohužel v tuto chvíli získává vedoucí duo malý náskok a odskakuje naší skupince. I bych přidal, ale není kudy předjíždět. Díky znalosti trati získávám dvě místa a do sjezdu najíždím na třetím fleku. Kousek za mnou jede Ota, hodně bych si přál, aby uvisel i další dva kopce, na rovinkách je silnější a mohli bychom dobře spolupracovat. Další členy teamu nevidím, přeci jen nejsem zvyklý na jejich dresy a v tom fofru to moc nejde registrovat. Na vrcholu druhého stoupání je už zřejmé, že duo Tatíček-Kohoutek má dneska formu a již ztrácíme okolo 50-60 metrů. Jedu v druhé čtyřčlenné skupince a tato situace se v podstatě nemění v průběhu prvních dvou třetin závodu. Pronásleduje nás početná skupinka se ztrátou 30-40sec, aktivní je v ní hlavně Ota a Marek z Bikeranche. My se také střídáme a jedeme na můj vkus opravdu naplno. Přesto, že u nás hezky tahá jen závodník z brněnského Hakru, nedaří se jim náskok smazat. V rovince na Okoř lehce polevujeme, brod si dáváme po lávce Cool. Na občerstvovačce máme ztrátu na vedoucí 2,5minuty, to je sakra dost. Vzhledem k tomu, že druhá půlka závodu je po větru, není šance to sjet. Pod Juliánou bohužel zavádím skupinku po staré trase a ztrácíme odhadem více než 30 sekund a už vidíme pronásledující skupinku v patách. Je jich jako much. Přesto stoupání nedrtíme a přijde mi, že trochu čekáme. Rovinky před Nebušicemi, ale podle dohody naopak střílíme v plným. Tradiční průlet lesem na okraji Šárky a je tu sjezd k potoku. Tady to taky flákáme a dojíždí nás část pronásledovatelů, mám radost, že jedním z nich je Ota. Není čas se s tím párat a tak nasazuju pilu a letíme k Jenerálce. Trasu znám a vím, že přijde poslední kopec, tak na křižovatce svěsím nohy a nechám uklidnit tepy. Ostatní to vidí stejně a najednou místo 40 jedeme 30. A je to tady pravá, střední pila, křup křup a rubačka vzhůru. Takticky točím hned volnější, nechávám se předjet hrotiči ve stoje a po pár desítkách metrů tradičně dochází všem co to napálili a já jednoho po druhým skládám pod pilu. Na vrcholu jedeme jen ve dvou s náskokem, který nám bude určitě stačit. Teď už jen sjezd a pak spurt. Mám výhodu znalosti trasy a to se v jedné vracečce ukazuje jako klíčové. Borec z Hakru přestřeluje, těžko říct, zda mu špatně ukázal pořadatel, nebo ukázal pozdě a už nestihl zareagovat. A já se vnitřkem dostávám do vedení. Je to jen 15-20 metrů, ale cítím se dobře a vím, že pokud mě dojede, jede hranu a ve spurtu mám šanci. Nepářu se s tím, zatáčky na just, brzda, plyn. A je tu cílová rovinky. Nekoukám vpravo vlevo a jedu podlahu. A je to tam. O 15 vteřin za mnou přijíždí Ota a bere 7. flek, odpáral větší část skupinky a ve finále si určitě nemálo naložil. První minuty po dojezdu jsme úplně na hadry pak se to rovná a jedeme se vyjet. Po dojezdu zbytku teamu jdeme mrknout na výsledky a tady mne čeká překvapení, místo očekávaného třetího beru druhé místo celkově – Kohoutek z Bikeranche zabloudil. Ovšem nejvíc to vyžral Ota, v kategorii student ČVUT si bere první flek, k tomu ještě tombolu. V teamech si jdeme pro druhý flek, ani u nás se to neobešlo bez problémů - Dan měl defekt 3km před cílem a Marry si také zajel mimo trať. Na jednom místě v Šárce totiž nebylo moc jasné kudy a kdo to neznal, mohl zvolit místo směru rovně, směr doprava. Pokud mám shrnout organizaci, nemám nic proti. Závod je to již tradiční a je vidět, že pořadatelům zkušenosti nechybí. Náš team podal skvělý výkon a podařilo se nám porazit hodně papírově lepších soupeřů.

Štítky: 

Související články

Zahořanská Klika 14/9

O nultém ročníku tohoto závodu jsem se dozvěděl jen den před jeho konáním. Jediná informace byla: v 10:00 v Libři na fotbalovém stadionu, 45km. Co víc vlastně je potřeba vědět? I tak jsem ještě stačil myšlenkou na účast nakazit Jitku s Petrem. Osobně jsem účasti moc šancí...