Přes Tři Vrchy Vysočiny - 17.7.2010

Třetí červencový víkend jsme se se Šárkou rozhodli strávit na Vysočině. V plánu byl sobotní závod, přesun na chatu, večerní párty s kamarády a v neděli bikování ve Žďárských Vrších. Na výběr byl maraton v Moravské Třebové nebo Horní Cerekvi. Vybrali jsme Cerekev a sice v kratší 50km podobě. Na dlouhou se nám v tom vedru nechtělo. V sobotu ráno jsme naložili ještě Jontiho, který narozdíl od nás při prezentaci nevyměkl a dal si přihlášku na 85km. Závod byl zařazen do Galaxy serie, ze které jedu tak 1-2 závody ročně. Celkové pořadí mi nic neříká a lidi co to jezdí také neznám. Konkurence i rivalita je v této sérii menší než na KPŽ nebo Okolo, a tak jsme čekali spíše komorní pohodovku.

Díky know how kamarádů se řadíme za peloton čekající na start dlouhé a po jejich odjezdu hned beru první lajnu na pásce. Odjezd od startu je totiž úzký a já se obával, že mi ujedou soupeři a bude po závodě, jako se často staně na KPŽ. Zbytečně. Jednak si před nás stoupli VIP domácí v dresech sponzora pivovaru Ježek, druhak se jela po výstřelu fakt pohoda za vozem Policie. Na výjezdu z Cerekve jsem si vyjel na levo a zformoval lajnu s Bikeforisty s nicky Jigsaw a JakeF. Pořád se jelo volně a začal jsem mít strach jak to dopadne když se balík vrhne do terénu pohromadě. Zařadil jsem těžší a nastoupil, pěkně jsem zakřižoval před balík, jako správný domestik Tongue out a konečně se začalo jet. Jel jsem tak 90% a začalo se to hezky trhat.  Záhy se zformovala skupinka asi 10 bikerů a relativně kompaktně se pokračovalo. Nejdříve to bylo trochu nervózní, ale pak si to pěkně sedlo.  Ve skupince tou dobou z mojí kategorie byli dva soupeři Janů /CK Mladá Vožice/ a Polák /GS Jistebnice/, které jsem znal. U pár dalších jsem si nebyl jist, takže žádná jistotka.
Ve stoupání na Křemešník jsem bohužel zůstal vzadu a skupinka se nadělila na vedoucí 7ku a mě s Mirkem Polákem. V kritickém okamžiku jsem nemohl předjet a pak už, díky neznalosti tratě jsem nechtěl riskovat pokus o sjíždění. Zvlášť když jsem věděl, že na Martina nemám ani náhodou. Nakonec se ukázalo, že jsem udělal dobře. Chvíli jsem pokračoval s jezdcem z Jistebnice, v prudčích stoupáních jsem ale měl navrch a po pár minutách jsme se za Novým Rychnovem rozdělili.

Od té chvíle jsem jel v obrovské pohodě a závod si užíval. Nohy nebolely, tepy vypadaly slušně, počasí azúro a suchá trať společně s perfektně fungujícím materiálem, víc jsem v tu chvíli ke štěstí nepotřeboval. Obávaná sjezdovka byla nakonec hodně mírná, můj strach založený na alpských kolegyních byl lichý. Letěl jsem si v klídku krajinou a jedinou starostí bylo nesjet z tratě. Ve vesnicích fandili lidé, hasiči kropili o sto šest a cesta pěkně ubíhala. Nechal jsem se ukolébat, až mi brutálně rozhodila sandál odbočka za Rohoznou. Frčím po rychlé cestě po mezi, najednou rovně vede zarostlý singlík a cesta se stáčí doprava. Zastavím, koukám na rozježděné zbytky barevné šipky na zemi a pak pokračuji po cestě vpravo. To, že to je blbě si uvědomuju po chvíli kdy klesám polem kamsi k lesu a značení nikde. Pohoda je pryč a nastupuje stres. Na křižovatce stojí další bikeři, nikdo neví. Tak velím na silglík a doufám. Dobrá zpráva byla, že cesta to byla správná, špatná, že mě dojel opět jezdec z Jistebnice, potencionální soupeř o místo na bedně.

Chvíli jedeme spolu a střídáme, nikam se ale neženeme. Vyhlížím místo kde bych zkusil nastoupit, ale moc do kopce to není a dá se hákovat, tak vyčkávám. Zkouším to v lese na lehce obtížnějším povrchu a daří se mi vyjet na asfaltovou spojku k Cerekvi s náskokem. Teď nebo nikdy, dávám si fest, zalehlý jak časovkář přemýšlím o hrazdě, za chvíli přemýšlím jestli to vydržím a pak už radši nepřemýšlím. Singlíky podle vody jedu XC doraz a v Cerekvi je mi už jasný, že jsem to urval. Lehce povoluju, abych přijel do cíle jako člověk a nějak mi přijde líto, že už to končí. Dojíždím na 8. místě a 2. v kategorii. Ztráta přes 5 minut na vítěze. Na to bloudění a solo jízdu jsem spokojen. Tepy jsem měl 168 průměr, což ukazuje, že proti 177 na Karlštejně před týdnem, jsem jel dnes s velkou rezervou.

V cíli pokecám s kamarády a čekám na Šárku. Ta přijíždí vytočená do ruda, protože před cílem si nevšimla značení, přelétla zatáčku a přišla o jednu setinu o zlato. Být to o 10 metrů delší finish, ještě by to dotáhla. Někdy se prostě nedaří. Já jsem s druhým místem spokojen, ona to bere jako prohru. Věci jsou relativní.


Nakonec závod hodnotíme oba pozitivně, hezká trať i zabezpečení, pohodová atmosféra. Negativum je určitě horší značení a odkládání vyhlášení. Ale vždycky je něco. Balíme to až kolem půl šesté a skrz přívalové deště frčíme směr Svratka. Z druhé strany se od Prahy blíží naši kamarádi a už se těšíme na večerní posezení na chatě. Oba jsme dostali na bedně tašku piv a tašku od sponzora Bohemia Chips, tak bude čemu se podívat na zoubek.

Související články

Kelly´s Malevil Cup

Díky preciznímu time managementu a zpoždění českých drah jsem dorazil do místa závodu až po 23 v pátek. Spal jsme jinde než zbytek teamu a tak jsme se potkali až na startu. Zatímco Jirka s Honzou se k tomu postavili jako chlapi a v 8,30 se vydali na...

Malevil cup pohledem závoďáka

Malevilské Bikování nechalo jen málo koho klidným. A tak když jsme v pátek dorazili na Malevil,už se to tam závoďákama jen hemžilo. S Verunkou ze Cycling Pointu jsme se hecly,že dáme ještě v pátek pořadateli připravenou časovku do vrchu.
Verča už byla v Jablonném od čtvrtka a tak jsem od...