Přes Tři Vrchy Vysočiny - 17.7.2010

Třetí červencový víkend jsme se se Šárkou rozhodli strávit na Vysočině. V plánu byl sobotní závod, přesun na chatu, večerní párty s kamarády a v neděli bikování ve Žďárských Vrších. Na výběr byl maraton v Moravské Třebové nebo Horní Cerekvi. Vybrali jsme Cerekev a sice v kratší 50km podobě. Na dlouhou se nám v tom vedru nechtělo. V sobotu ráno jsme naložili ještě Jontiho, který narozdíl od nás při prezentaci nevyměkl a dal si přihlášku na 85km. Závod byl zařazen do Galaxy serie, ze které jedu tak 1-2 závody ročně. Celkové pořadí mi nic neříká a lidi co to jezdí také neznám. Konkurence i rivalita je v této sérii menší než na KPŽ nebo Okolo, a tak jsme čekali spíše komorní pohodovku.

Díky know how kamarádů se řadíme za peloton čekající na start dlouhé a po jejich odjezdu hned beru první lajnu na pásce. Odjezd od startu je totiž úzký a já se obával, že mi ujedou soupeři a bude po závodě, jako se často staně na KPŽ. Zbytečně. Jednak si před nás stoupli VIP domácí v dresech sponzora pivovaru Ježek, druhak se jela po výstřelu fakt pohoda za vozem Policie. Na výjezdu z Cerekve jsem si vyjel na levo a zformoval lajnu s Bikeforisty s nicky Jigsaw a JakeF. Pořád se jelo volně a začal jsem mít strach jak to dopadne když se balík vrhne do terénu pohromadě. Zařadil jsem těžší a nastoupil, pěkně jsem zakřižoval před balík, jako správný domestik Tongue out a konečně se začalo jet. Jel jsem tak 90% a začalo se to hezky trhat.  Záhy se zformovala skupinka asi 10 bikerů a relativně kompaktně se pokračovalo. Nejdříve to bylo trochu nervózní, ale pak si to pěkně sedlo.  Ve skupince tou dobou z mojí kategorie byli dva soupeři Janů /CK Mladá Vožice/ a Polák /GS Jistebnice/, které jsem znal. U pár dalších jsem si nebyl jist, takže žádná jistotka.
Ve stoupání na Křemešník jsem bohužel zůstal vzadu a skupinka se nadělila na vedoucí 7ku a mě s Mirkem Polákem. V kritickém okamžiku jsem nemohl předjet a pak už, díky neznalosti tratě jsem nechtěl riskovat pokus o sjíždění. Zvlášť když jsem věděl, že na Martina nemám ani náhodou. Nakonec se ukázalo, že jsem udělal dobře. Chvíli jsem pokračoval s jezdcem z Jistebnice, v prudčích stoupáních jsem ale měl navrch a po pár minutách jsme se za Novým Rychnovem rozdělili.

Od té chvíle jsem jel v obrovské pohodě a závod si užíval. Nohy nebolely, tepy vypadaly slušně, počasí azúro a suchá trať společně s perfektně fungujícím materiálem, víc jsem v tu chvíli ke štěstí nepotřeboval. Obávaná sjezdovka byla nakonec hodně mírná, můj strach založený na alpských kolegyních byl lichý. Letěl jsem si v klídku krajinou a jedinou starostí bylo nesjet z tratě. Ve vesnicích fandili lidé, hasiči kropili o sto šest a cesta pěkně ubíhala. Nechal jsem se ukolébat, až mi brutálně rozhodila sandál odbočka za Rohoznou. Frčím po rychlé cestě po mezi, najednou rovně vede zarostlý singlík a cesta se stáčí doprava. Zastavím, koukám na rozježděné zbytky barevné šipky na zemi a pak pokračuji po cestě vpravo. To, že to je blbě si uvědomuju po chvíli kdy klesám polem kamsi k lesu a značení nikde. Pohoda je pryč a nastupuje stres. Na křižovatce stojí další bikeři, nikdo neví. Tak velím na silglík a doufám. Dobrá zpráva byla, že cesta to byla správná, špatná, že mě dojel opět jezdec z Jistebnice, potencionální soupeř o místo na bedně.

Chvíli jedeme spolu a střídáme, nikam se ale neženeme. Vyhlížím místo kde bych zkusil nastoupit, ale moc do kopce to není a dá se hákovat, tak vyčkávám. Zkouším to v lese na lehce obtížnějším povrchu a daří se mi vyjet na asfaltovou spojku k Cerekvi s náskokem. Teď nebo nikdy, dávám si fest, zalehlý jak časovkář přemýšlím o hrazdě, za chvíli přemýšlím jestli to vydržím a pak už radši nepřemýšlím. Singlíky podle vody jedu XC doraz a v Cerekvi je mi už jasný, že jsem to urval. Lehce povoluju, abych přijel do cíle jako člověk a nějak mi přijde líto, že už to končí. Dojíždím na 8. místě a 2. v kategorii. Ztráta přes 5 minut na vítěze. Na to bloudění a solo jízdu jsem spokojen. Tepy jsem měl 168 průměr, což ukazuje, že proti 177 na Karlštejně před týdnem, jsem jel dnes s velkou rezervou.

V cíli pokecám s kamarády a čekám na Šárku. Ta přijíždí vytočená do ruda, protože před cílem si nevšimla značení, přelétla zatáčku a přišla o jednu setinu o zlato. Být to o 10 metrů delší finish, ještě by to dotáhla. Někdy se prostě nedaří. Já jsem s druhým místem spokojen, ona to bere jako prohru. Věci jsou relativní.


Nakonec závod hodnotíme oba pozitivně, hezká trať i zabezpečení, pohodová atmosféra. Negativum je určitě horší značení a odkládání vyhlášení. Ale vždycky je něco. Balíme to až kolem půl šesté a skrz přívalové deště frčíme směr Svratka. Z druhé strany se od Prahy blíží naši kamarádi a už se těšíme na večerní posezení na chatě. Oba jsme dostali na bedně tašku piv a tašku od sponzora Bohemia Chips, tak bude čemu se podívat na zoubek.

Související články

ČP XC Pardubice

Páteční odpoledne slibovalo hezké počasí a tak jsem se na sobotní pohár moc těšil. První závod sezony, lehká nejistota a nervozita jak na tom jsou soupeři, navíc nové kolo, které jsem neprojel víc než kolem bloku.

Südtirol Dolomiti Superbike 2008, Salzkammergut Trophy 2008 (1. část)

Tyhle dva závody jsou na evropským kontinentu pojem. Jsou v těsném sledu za sebou a tak rozhodnutí zkusit si zazávodit na obou padlo hned jak sem o nich uslyšel. Tenhle nápad nadchl i Honzu se Šárkou a tak koncem května jsme se začali domlouvat na odjezdu. Konečné rozhodnutí padlo v půlce června a tak bylo jasné, že v červenci se vydáme na naši malou evropskou štaci. V pátek ráno 4. července se balíme a společně se Šárkou Vejvodovou (Rock machine - cyklomax Woman) vyrážím směr Beroun, kde nabíráme Honzu Sušánku (cyklotrenink.com) a plnou parou jedeme k německým hranicím. Naše Octavia combi je naložená až po střechu, ale i tak nám cesta ubíhá docela svižně. V Plzni stavíme ještě na rychlý nákup jídla, ale jelikož už v autě moc místa není, moc toho nenakupujeme, bereme jen jídlo na první dva dny.

XC Nasavrky 5/4/2009

První závody sezony bývají vždy trochu s otazníkem. Kdo přijede v jakém dresu? Kdo v jaké formě? Jaké bude počasí na začátku dubna? A hlavně jak mi to pojede? Zimní přípravu, jestli se to tak dá nazvat, nemám nijak systematickou a jaro beru spíše jako rozjíždění, než ladění formy....