Prokopský Chrt - neoficiální MTBO - 4.6.2008

Je půlka týdne a zatímco moji kolegové v práci se už hroutí vyčerpáním a nemůžou se dočkat víkendu, já i přes nepřízeň počasí chci dnes zjistit co to obnáší stát se Prokopským Chrtem. Klasicky si mě ve tři stáhne generál na neohlášený meeting, nervozně koukám na hodinky, ale v 16,45 konec, hurá, profrčím kancelář, zaklapnu notes a mydlím to domů.

V pokoji na mě čeká vyleštěný závoďák s mapníkem od Autopila, gumy dofouknuty, řetez namazán – kdybych včera večer věděl. Pohladím ho pohledem, ale tahám zabláceného zimáka, nasazuju blatníky a basic mapník od arsenalu, do camelu suché oblečení v igelitce a mastím plnej kotel na Butovice. Nechci si vyprásknout kolo před víkendovým závoděním. Přijíždím na start a vzhledem k počasí a tomu, že se jedná o první ročník sranda akce se potkávám opravdu jen s hrstkou závodníků. Ikdyž mezi nimi nechybí pravidelní účastníci MTBO poháru a většinu lidí znám z MTBO závodů, které jezdím.

Moc to neprotahujeme a brzo dojde i na mě a v 17,57 dostávám ticket na kontroly a popis kontol a mažu na mapový start. Fasuju slušnou desítku se zakreslenými kontrolami a koukám co a jak. Mapuju přes minutu a s dalším závodníkem razíme na K1. Lehká rozehřívací, postup na K2 skáču přes potok a zatáčku s kontrolou nacházím celkem v pohodě, ale kontrolu ne. Ve třech hledáme asi 5minut, než je K2 nalezena ve výšce 2metrů na stromě, který jsme všichni identifikovali. Peklo. Ve trojce mastíme ke sloupu vedení K3 a já začínám litovat, že nemám závodáka. Ne, že bych nestačil, ale stojí mě to síly. Pokračujeme k rokli K4, kromě toho, že jsem se málem vyndal v točce na bahně nic velkýho a pokračujeme dál na K5. Ve sjezdu nasazuju kudlu a velkou hranou ujíždím, naopak teď jsem rád za zimáka a NN+SS. Lom trefuju v klídečku a už se vracím s cvaklou K6 když kolem frčí teprve první z pronásledovatelů. Rvu to dál, ale přeskočí mi řetěz zanesený bahnem a jdu kolenem do řazení. Alivio nevydrží a ohýbám páčku řazení. Naštěstí se s tím dá jet s malou komplikací dál, tak neřeším. Na K7 se moc nezdržuji a frčím na K8. Podle mapy tuším kde přesně je, jedu těsně kolem, ale nevidím nic. Opět se sjíždíme a ve třech hledáme společně. Po skoro 10 minutách ji nacházím, tam kde jsem si myslel, že je od začátku, ale kleštičky ležely na zemi v roští a fáborek rozmočil déšť. Ve dvou se trháme a jedeme na devítku svižným stoupáním. V pohodě nacházíme a když kolega na singlíku proloží závod lovem zajíců jdu do čela a ujíždím. K10 vím kde zhruba je tak jedu bez mapy, nacházím a cvakám na odjezdu už vidím pronásledovatele. K11 pod můstkem je vtipná, rozvodněný potok téměř znemožňuje cvakat suchou nohou. Vykloněn na jedné ruce se snažím cvaknout chlívek na rozmočený papír. Vtipný a dost. Daří a pokračuju do štoly K12. A sakra nemám světlo. Zadání: Zahradní náčiní ve štole. Podle mapy to má být u vchodu, chvíli hledám s mobilem jako světlem ale nic. Lezu ven, hledám okolo nic. Lezu opět dovnitř, minuty naskakují a protože jsem bojovník a nevzdávám prohledávám s mobilem štolu v domění , že tam budou vtipně ležet hrábě. Uprostřed ve tmě jako hovado se zjeví chlapík v černém s kosou a vida, kleštičky jsou na kose. To bych se posral a málem jo Laughing.

Vydejchávám pomalou jízdou na K13. Výklenek ve skále nad sutí jižně. Vykolejen ze štoly identifikuju jih na severu, sápu se po suti a čekají mne tři lezecké kroky obtížnosti 3-4 na mokru v tretrách. Váhám, lezu a jdu na držku do suti. Kua to nemyslí vážně. Identifikuju ten druhý jih a v pohodě cvakám. Na K14 jedu hezkou pěšinkou a když po chvíli cvakám vrchol nad lomem, tak si říkám, že slabší povahy by asi tuhle K nedali. Tlačím na horizont a frčím na K15, kteoru nacházím v pohodě. Kdo zná, ví a tak vytlačím schody a solím pohodlnou šotku na K16. Nemám přehled o čase, limit je dvě hodiny, ale já mám jen mobil v ideliťáku z tesca v kapse dresu a na to kašlu. Bohužel kdo prosekne limit byt o vteřinu má DNF –bojím moc a tak zrychluju. K16 roští na valu mi dává. Nejdřív checkuju všechny nejhorší kopřivy v regionu, pak louže a křoviska, abych po dlouhých minutách našel K těsně u pěšinky. Ach jo. Ale to je daň za kontroly bez lampionků, jen s kleštěma, bohužel v tak frekventované oblasti jako Prokopák asi jediná možnost. Na poslední K17 jedu jistotku a kromě totál bahna který mi úplně prasí řazení nic neřeším. A tež už jen do cíle. Jako fajnšmekr si dávám oblíbený sjezd a do cíle jedu krpál, místo o malinko delší vrstevnice, ale co chci si to užít. Prásk a jsem v cíli. Všechno a v limitu. Uff.

O chvíli později si jdu pro první flek, diplom, kudlu od tescomy a putovní pánev Prokopského Chrta. Měl jsem sebou i druhý dres skisu tak jsem na bedně nedělal ostudu v zablácené závodní verzi J Příští rok rozhodně pojedu zase. Příjemný dvouhodinový domácí závod s pohodou atmosférou i tratí. Tacháč jsem neměl, protože jsem ho rozstřelil minulý týden při crashi, takže čísla nebudou.

 1. Černý 2. Popjuk 3. Herel

Související články

Sázavský Blizák 2008

Další závod konající se v údolí tekoucí řeky Sázavy se jel tuto sobotu. Zázemí závodu bylo situováno do města Sázavy pár kilometrů od Prahy. Ve stejném termínu konající se MČR v XC a maratón v Polské Gluszyci se nedalo očekávát účast liťáků, ovšem na startu se alespoň představili naši cyklokrosaři Radek Šimůnek a Martin Bína. I náš team měl své zastoupení v podobě Oty.

Winter Trans Brdy 15/11

„Přijeďte si do Let zazávodit a udělat tak pohodovou tečku za závodní sezonou“. Kdo na to Michalovi skočil, ten si pěkně protáhl nohy. Obec Lety, ač malá počtem obyvatel, je z bikového hlediska jednou z nejdůležitějších na mapě ČR. Startuje se zde každoročně serie tří brdských závodů s různým...

Berounský Bikemaraton 7/6/2009

Letos prvním závodem pod taktovkou Michala Daleckého byl Berounský bikemaraton. Datum připadlo na šťastnou sedmičku 7/6 a počasí přislíbilo o něco přívětivější tvář než minulý týden na Králi. Každý maraton se snaží mít...