Prokopský Chrt - neoficiální MTBO - 4.6.2008

Je půlka týdne a zatímco moji kolegové v práci se už hroutí vyčerpáním a nemůžou se dočkat víkendu, já i přes nepřízeň počasí chci dnes zjistit co to obnáší stát se Prokopským Chrtem. Klasicky si mě ve tři stáhne generál na neohlášený meeting, nervozně koukám na hodinky, ale v 16,45 konec, hurá, profrčím kancelář, zaklapnu notes a mydlím to domů.

V pokoji na mě čeká vyleštěný závoďák s mapníkem od Autopila, gumy dofouknuty, řetez namazán – kdybych včera večer věděl. Pohladím ho pohledem, ale tahám zabláceného zimáka, nasazuju blatníky a basic mapník od arsenalu, do camelu suché oblečení v igelitce a mastím plnej kotel na Butovice. Nechci si vyprásknout kolo před víkendovým závoděním. Přijíždím na start a vzhledem k počasí a tomu, že se jedná o první ročník sranda akce se potkávám opravdu jen s hrstkou závodníků. Ikdyž mezi nimi nechybí pravidelní účastníci MTBO poháru a většinu lidí znám z MTBO závodů, které jezdím.

Moc to neprotahujeme a brzo dojde i na mě a v 17,57 dostávám ticket na kontroly a popis kontol a mažu na mapový start. Fasuju slušnou desítku se zakreslenými kontrolami a koukám co a jak. Mapuju přes minutu a s dalším závodníkem razíme na K1. Lehká rozehřívací, postup na K2 skáču přes potok a zatáčku s kontrolou nacházím celkem v pohodě, ale kontrolu ne. Ve třech hledáme asi 5minut, než je K2 nalezena ve výšce 2metrů na stromě, který jsme všichni identifikovali. Peklo. Ve trojce mastíme ke sloupu vedení K3 a já začínám litovat, že nemám závodáka. Ne, že bych nestačil, ale stojí mě to síly. Pokračujeme k rokli K4, kromě toho, že jsem se málem vyndal v točce na bahně nic velkýho a pokračujeme dál na K5. Ve sjezdu nasazuju kudlu a velkou hranou ujíždím, naopak teď jsem rád za zimáka a NN+SS. Lom trefuju v klídečku a už se vracím s cvaklou K6 když kolem frčí teprve první z pronásledovatelů. Rvu to dál, ale přeskočí mi řetěz zanesený bahnem a jdu kolenem do řazení. Alivio nevydrží a ohýbám páčku řazení. Naštěstí se s tím dá jet s malou komplikací dál, tak neřeším. Na K7 se moc nezdržuji a frčím na K8. Podle mapy tuším kde přesně je, jedu těsně kolem, ale nevidím nic. Opět se sjíždíme a ve třech hledáme společně. Po skoro 10 minutách ji nacházím, tam kde jsem si myslel, že je od začátku, ale kleštičky ležely na zemi v roští a fáborek rozmočil déšť. Ve dvou se trháme a jedeme na devítku svižným stoupáním. V pohodě nacházíme a když kolega na singlíku proloží závod lovem zajíců jdu do čela a ujíždím. K10 vím kde zhruba je tak jedu bez mapy, nacházím a cvakám na odjezdu už vidím pronásledovatele. K11 pod můstkem je vtipná, rozvodněný potok téměř znemožňuje cvakat suchou nohou. Vykloněn na jedné ruce se snažím cvaknout chlívek na rozmočený papír. Vtipný a dost. Daří a pokračuju do štoly K12. A sakra nemám světlo. Zadání: Zahradní náčiní ve štole. Podle mapy to má být u vchodu, chvíli hledám s mobilem jako světlem ale nic. Lezu ven, hledám okolo nic. Lezu opět dovnitř, minuty naskakují a protože jsem bojovník a nevzdávám prohledávám s mobilem štolu v domění , že tam budou vtipně ležet hrábě. Uprostřed ve tmě jako hovado se zjeví chlapík v černém s kosou a vida, kleštičky jsou na kose. To bych se posral a málem jo Laughing.

Vydejchávám pomalou jízdou na K13. Výklenek ve skále nad sutí jižně. Vykolejen ze štoly identifikuju jih na severu, sápu se po suti a čekají mne tři lezecké kroky obtížnosti 3-4 na mokru v tretrách. Váhám, lezu a jdu na držku do suti. Kua to nemyslí vážně. Identifikuju ten druhý jih a v pohodě cvakám. Na K14 jedu hezkou pěšinkou a když po chvíli cvakám vrchol nad lomem, tak si říkám, že slabší povahy by asi tuhle K nedali. Tlačím na horizont a frčím na K15, kteoru nacházím v pohodě. Kdo zná, ví a tak vytlačím schody a solím pohodlnou šotku na K16. Nemám přehled o čase, limit je dvě hodiny, ale já mám jen mobil v ideliťáku z tesca v kapse dresu a na to kašlu. Bohužel kdo prosekne limit byt o vteřinu má DNF –bojím moc a tak zrychluju. K16 roští na valu mi dává. Nejdřív checkuju všechny nejhorší kopřivy v regionu, pak louže a křoviska, abych po dlouhých minutách našel K těsně u pěšinky. Ach jo. Ale to je daň za kontroly bez lampionků, jen s kleštěma, bohužel v tak frekventované oblasti jako Prokopák asi jediná možnost. Na poslední K17 jedu jistotku a kromě totál bahna který mi úplně prasí řazení nic neřeším. A tež už jen do cíle. Jako fajnšmekr si dávám oblíbený sjezd a do cíle jedu krpál, místo o malinko delší vrstevnice, ale co chci si to užít. Prásk a jsem v cíli. Všechno a v limitu. Uff.

O chvíli později si jdu pro první flek, diplom, kudlu od tescomy a putovní pánev Prokopského Chrta. Měl jsem sebou i druhý dres skisu tak jsem na bedně nedělal ostudu v zablácené závodní verzi J Příští rok rozhodně pojedu zase. Příjemný dvouhodinový domácí závod s pohodou atmosférou i tratí. Tacháč jsem neměl, protože jsem ho rozstřelil minulý týden při crashi, takže čísla nebudou.

 1. Černý 2. Popjuk 3. Herel

Související články

24 Hodin MTB Vesec 14-15/6

Vyjímečná šance jak se totálně zničit, asi tak bych charakterizoval bajkovou 24 hodinovku. Po té co jsem si to jednou vyzkoušel solo už vyhledávám jiné kategorie. Přeci jen zdraví mám jen jedno a kloubní aparát jsem po tom cítil ještě měsíc. Letos tedy podruhé v kategorii 4...

Velká Kunratická 9/11

Po letech zase jedu na start sockou, už na Kačerově je jasné kdo je běžec a kdo jen náhodou v neděli ráno jede stejným směrem. V klídečku s předstihem dorážím na místo, prezentace proběhla bez problémů, potkávám pár kamarádů a kecáme. Neúprosně se přibližuje startovní čas, tak si jdu klusnout a ...

Korida Plzeň MTB

V týdnu, konkrétně v úterý 16.5., jsem se rozhodl absolvovat kriterium v centru Plzně - Author Korida horských kol. Na výběr byly kategorie: štafeta, Twin open cross, Elite závod. Jelikož jsem neměl po ruce lidi ke složení štafety, jel jsem tedy "pouze" Twin Open Cross. Trasa...