Red Bull Dolomitenmann - Běh

Do tirolského Lienzu jsme přijeli se Šárkou už ve středu po polední. Uvítalo nás deštivé počasí a předpověď neslibovala do pátku valné zlepšení. Odpoledne jsme se krátce jeli projet na silničkách a na čtvrtek jsme naplánovali pěší průzkum trasy běhu. Ten nám nakonec zabral sedm hodin a to jsme prošli 85% trasy. V tuhle chvíli si nedokážu představit, že lze trasu absolvovat z Lienzu v čase pod dvě hodiny a rekord trati 1hod 20minut nechápu vůbec.

V pátek večer jdu spát se smíšenými pocity a velkým respektem. V duchu si promítám trať a doufám, že ke mě budou hory shovívavé. Ráno vstávám v 6 hodin na první snídani a venku je nádherně. Po předávce oblečení v centru Lienzu, které nám vrtulník dopraví na vrchol, si dávám druhou snídani a od 8:00 už nejím nic.

Před desátou stojím na startu v Lienzu s malou dušičkou. Po startovním výstřelu za to čelo bere a běží totální sprint. Nikam nepospíchám a běžím klidnější tempo. Podél trati tisíce stovky lidí, atmosféra je naprosto úžasná. Než se stačíme rozkoukat končí pohoda a začíná se strmě stoupat vyhlášenou stezkou Goggsteig s průměrným stoupáním přes 30%. V prudkých pasážích střídám běh s chůzí a mezi závodníky kde se pohybuji jsem spíše rychlejší. Na úzkých chodníčcích ve svahu je jen málo míst, kde se dá předbíhat a nutno podotknout, že každý takový manévr stojí mnoho sil. Prokousávám se trasou a brzy mám za sebou první část a běžím pozvolnějšími traverzy s lávkami směrem k přírodní rezervaci Klammbruck. Následují technicky lehčí pasáže pod ústí údolí Hallebach.

Tady máme za sebou dvě třetiny délky trasy, ale jen třetinu převýšení. Následují brutální terény plné mokrých kořenů a skalnatých pasáží. Trať je jen tenkou stezičkou mezi stromy a později klečí. Každý krok je technicky obtížný a sklon je extrémní. I světová špička zde používá chůzi, běžet je nemožné. Pomalu přestávám vnímat pálení svalů, je to jako by vám někdo polil nohy benzínem a zapálil. Vyčerpávající zápas zmírňuje krásná alpská příroda a těch pár mravenců, lopotících se svahem nedokáže narušit majestátní velehory a jejich klid. V nejprudších pasážích mám očividně navrch proti soupeřům a pomalu se propracovávám polem vpřed. Míst na předbíhání je poskrovnu, ale většinou pomalejší běžci sami uhnou.

 V závěrečné pasáži se otevře panorama závěru údolí a kdesi ve výšce je vidět cíl. Závěr opravdu stojí za to. Sklon je tak prudký, že když natáhnu ruku v úrovni ramen před sebe, tak pohodlně dosáhnu na svah. Dávám do toho zbytky sil a předbíhám poslední soupeře. Předávám Ivovi v čase něco málo přes hodinu 49 minut a je mi skvěle. Endorfiny a adrenalin zvyšují prožitek z nádherné přírody a extrémního výkonu až na hranici extáze. Vychutnávám si pár minut na vrcholu s čajem v ruce a zabalený v dece. Pak se vracím do reality a po převlečení to teplého oblečení se s pár kamarády běžci dáváme na sestup. Čeká nás ještě hodina a půl cesty dolů na transfer do Lienzu. Po cestě se stavujeme na horské chatě na polívku a užíváme si krásný den v horách.

Při psaní mě napadá, že závod je možné vzdáleně popsat, ale dojmy a zážitky sportovců je nemožné přenést na papír. Red Bull Dolomitenmann je tak silná dávka emocí, že to se musí jen zažít. Měl jsem to možnost dvakrát, ale je to horší než droga a už teď chci ještě. Možná za rok, kdo ví.

Štítky: 

Související články

Galaxy Zruč 28/7

Víkend 28-29/7 jsem už dopředu odepsal jako pracovní galeje na chatě, a tak mě ani moc nezajímalo, co kdo kde pojede. Na poslední chvíli se ovšem rozhodlo, že sobotu budu mít volnou. Ve čtvrtek se rozkoukávám co by tedy připadalo v úvahu. Blízko Prahy se jely hned dva závody: Houštka z Poštovky a Galaxy Zruč. Do Zruče jsem chtěl jet i loni, navíc nemusím palbu po rovince ve skupině, což by mne v Houštce čekalo na 100%.

Ekor Cup - Kralupy nad Vltavou

Komorní akcička s názvem Ekor Cup se konala 27/9 v Kralupech. Jedná se o kratší bajkový závod v rámci seriálu UAC a pro letošní rok byla připravena nová trať. V Kralupech je početná banda bikerů a bikerek které znám, a tak jsem vyrazil změřit s nimi síly.

Na pořadu dne byly tři okruhy,...

Okolopardubic

O víkendu po transbrdech jsme vyrazili i na nedělní závod serie Cyklomaraton tour, tentokrát do Pardubic pod Kunětickou Horu. Počasí bylo krásné, takže se nedalo nejet. Po brdech jsem byl mírně zatuhlý, ale dalo se to rozhýbat. Vyrazili jsme společně s Otou z Radotína v 8h ráno, abychom...