Salzkammergut Trophy 2010

Rok se s rokem sešel a já se opět přihlásil na dnes už legendární bikový maraton, největší bikemaraton v Rakousku, Salzkammergut Trophy. Závod je umístěn do krásného prostředí rakouských alp, do oblasti Solné komory s hallstattského jezera. Celé zázemí závodu je umístěno ve městečku Bad Goisern, ležící cca 440 km od Prahy. Po loňském nepříznivém počasí, kdy byl závod částečně zrušen, díky vydatnému dešti a ve vyšších polohách i dokonce sněžení, letos počasí slibovalo sluníčko a pořádné teplo. Na cestu jsem se vydal s teamem Bikeranche už ve čtvrtek odpoledne, po delší jídelní zastávce v Budějovicích dorážíme do kempu v Goisernu (na fotbalovém hřišti s plným zázemím těsně před první hodinou ranní. Vybalujeme stany, a jdeme rychle chrnět. V pátek ráno nás vítá jasná obloha a sluníčko, které pálí už od brzkého rána. Lehká snídaně a domluva s přáteli na lehčí vyjížďku do okolí. Nakonec nás jede cca 8 lidí a sem asi jediný, kdo se v okolí trochu orientuje. Jedeme po trase závodu, jen v opačném směru, stoupáme na Ewige wand a dále na kopec nad Goisernem. Po dvou hodinkách stavíme na pivo a technickým sjezdem se dostáváme zpět do kempu. Jelikož je brutální teplo a jsme tak trochu uvaření, na nic nečekáme, bereme plavky a pádíme do potoka, který teče v těsném sousedství kempu. Voda příjemně chladí a tak jsme ve vodě víc, než na suchu. V podvečer se jdeme odprezentovat a omrknout výstavní plochu. V autě nás jelo 6 a všichni jedem různé tratě. Nejtěžší 209 km dlouhou trať si vybírají Michal se Štěpánem, kratší 119 km bere druhý Michal, já jedu novou 70 km trať a Lucka s Vítkem jedou 56 km. Nejkratší 34 a 24 km dlouhé tratě nikdo z nás nejede, to je jen pro juniory a jednokolky a to z nás už nikdo není. 

Páteční noc odmítneme trávit ve stanu z hlediska dosti velkého vedra a tak si bereme karimatky a spíme venku na trávě. Je to příjemné, dokonce není potřeba ani spacák a oblečení. Takové tam bylo teplo. Jako první se budí kluci, co se přihlásili na nejdelší trať. Budík mají na půl čtvrtou, start je v 5 ráno. Brutální, ale na tak dlouhou trať je to potřeba. V noci padá rosa a tak při budíčku kluků se schovávám do stanu a dospávám tam. Mě start čeká v 10 dopoledne. Další na řadě je Michal, startuje o hodinu dřív a nakonec vstává Lucka s Vítkem, ti startují hodinu po mně.

Start 70 km dlouhé tratě jako jediný není v Bad Goisernu, nýbrž v Obertraunu, vesnici, kde trasa 119 km má po 50 km občerstvení. Na start jedeme společně s jinými závodníky po vlastní ose. Je to sice nějakých 15 km, ale aspoň se příjemně rozjedeme. Ráno je lehce pod mrakem a tak po lehkém zvažování beru krátký dres s krátkým zipem a pod to ještě moiru. To se nakonec ukázalo jako ta největší a fatální chyba dne Surprised Start proběhl lehce po 10 hodině a na rozdíl od českých závodů, velmi v klidu ale ve sportovním tempu. Po startu nás čekal lehčí kopec, abychom se po necelých 5 km vrátili zpět do vesnice a pokračovali okolo jezera do Hallstadtu, kde nás teprve čekal nájezd do terénu. Po startu se držím v přední skupince, je nás tam cca 15 lidí. Nohy zatím pracují tak jak mají. V Hallstadtu uděláme další menší smyčku pěkným singlíkem a po necelých 20 minutách po startu se blížíme k nejbrutálnějšímu kopci, který sem snad kdy jel. Dříve se jelo pozvolněji, za to delší kopec, letos byla změna. Jelo se do stejné výšky, avšak o dost kratším stoupáním. To mělo za následek až místy brutální sklon tratě. Na úvod přichází asfalt, řadím střed a vzadu velký pastorek, ale po chvilce mi dochází, že to tak snadno nepůjde, tak řadím malou a poctivě jako ostatní začínám točit kašpara. Během chvilky nabíráme poměrně dost výšku, serpentiny odcípají, ale já se trochu nemůžu chytit. Začínají mě předjíždět místí borci, mají to najeté a tak vědí do čeho jdou. Po necelé půl hodině serpentiny končí a já mám radost, že se to trochu srovná a budu moci jet trochu silově. Opak je však pravdou, kopec se sice narovnává, ale jen do příma. Sklon začíná být vražedný. Nestačím se divit, někdo utrousí dokonce až 41%. Nejde to vyjet, jako všichni sesedám a tlačím bika po asfaltu do kopce. Hledám díry v zemi, abych se mohl opřít kolíkama a odrazit. Do toho sluníčko začíná brutálně pálit do zad. Nestačím se divit, pot ze mě leje po litrech, po chvilce mám pod sebou pravidelný čůrek potu. Tahám za zip, ale nejde rozepnout, mám jen krátký a to je chvíle kdy toho začínám litovat, že sem si nevzal dres s dlouhým zipem. Po dalších 10 minutách chůze se konečně kopec srovnává, kratší brdek a přichází první sjezd, najíždíme na drsný makadam a ten neopustíme až skoro do cíle. Sjezd jedu opatrně, dost to klouže a pláště trochu střílí. Dole v údolíčku, je občerstvovala, beru kolu, měním oba prázdné bidony za plné, leju na sebe vodu a konečně se trochu vzpamatovávám. Voda mě zchladila a trochu nakopla. Řadím střed a začínám něco dělat. Trénink na silničkách na Sella Rodně se začíná vyplácet, beru jednoho závodníka za druhým, občas mi uvisí, ale většinou je trhám a jedu sám. Kopec se zdá nekonečný, nahoře to ještě přitvrzuje, rychlost klesá a já opět řadím malou placku. Poslední prudší výjezd a konečně přichází vytoužený sjezd. Koukám na hodinky a nestačím se divit. Jsme na 21 km a mě čas ukazuje 1:50 a nějaké drobné. Docela masakr. 

Po pár stovkách metrech přichází další občerstvení, beru opět nové plné bidony, leju na sebe džbán s vodou a upaluju z kopce ke Gosausee, Z kopce dojíždím další borce. Sjezd je krásný, dlouhý a technicky nenáročný, jen si člověk musí dát pozor v ostrých vracečkách, aby mu neustřelilo kolo. Dole najíždíme na asfalt a upalujeme kolem spodních stanic lanovek do Gosau, zde se to však opět láme, slečna mi ukazuje doprava a mě se opět začíná zvedat přední kolo  Po chvilce přichází další občerstvovčka, opět měním bidony, beru banán a začínám se zakusovat do dalšího kopce. V kopci potkávám borce, kteří stojí vedle kola a protahují se. Křeče je dostihli. V pomyšlení že bych k nim také nerad dospěl, mě začíná cukat levé stehno a to docela hodně, po chvilce se přidává i pravá noha. Je to jasný, na začátku sem vypotil vše, co ve mně bylo, všechny minerály šly ven a já je nestačil doplňovat. Obrátím do sebe gel a hodně popíjím ionťák, vodu už jen na polévání. Řadím lehčí převod a točím více švihově. Docela to jde a křeče zatím nepřicházejí. Mám však trochu nevýhodu, sice vysloveně neztrácím, ale můj plán ujet borcům za mnou moc nevyhází, dva mě dojíždí a od té pokračujeme až na vrchol pospolu. 

Přichází trochu technického sjezdu a už se plnou rychlostí řítíme do vesnice pod kopcem a nad hallstadským jezerem. Zde je poslední stanice na jídlo a pití, beru Red bulla a nové bidony, dojíždím si skupinku (oni nestavěli) a řítíme se plnou rychlostí z kopce dolů. Těsně u jezera se trať trochu zvedá, na nic nečekám, sbírám poslední zbytky sil a zkouším ujet. V celku se to daří, ale později zvažuji, že cíl je ještě necelých 8 km po relativní rovině a tak se mi menší skupinka bude hodit. Nechávám se dojet a poctivě střídám. Průjezd obcí před Goisernem a lehká odbočka vlevo. Je to tu, okamžik pravdy, beru špic a řadím pilu. Rvu to z plný do lehkého výjezdu, nahoře se otáčím, nikdo mi neuvisel, na nic nečekám a jedu totální podlahu. Zkusím ujet a vydržet do cíle. Cíl je 2 km a já sem zubama zakousnutý do řidítek, jet šrot je hrozný Foot in mouth Napojení krátké trati je v poho, jezdce beru rychle zleva a upaluju do cíle, V Goisernu dojíždím nějakého čecha z krátké, prosím ho, ať mi chvilku potáhne, souhlasí a pár stovek metrů tahá špic. Ale je popravený, děkuju mu a poslední stovky metrů už zase sám. Smyčka ve městě, zamčená vidle, schody a cílová rovinka, spurt sám se sebou a s časem, V cíli brzdím a mám pocit, že mi lezou oči z důlků, tep skoro na max. beru si kelímek s vodou a hroutím se na asfalt. Mám toho dost. Čas se zastavuje na 3.50 min. Není to špatný, ale čekal sem lepší Undecided Soupeři mi ujeli v tom prvním kopci, takže z prvu zklamání, ale nakonec spokojenost. Po chvilce dojíždí i krátká tra´t a taky Lucka. Bereme si nějaké ovoce a jdeme si sednout do stínu, Stejně jako já, i ona je lehce uvařená. Nahoře mi teploměr ukazoval nějakých 37 stupňů a to je na výšku 1500 metrů nad mořem docela hodně . Jdeme se lehce vyjet a míříme do kempu. Po chvilce přijíždí i Michal z dlouhé 119 a Vítek z krátké. Líčíme si zážitky a pomalu se dáváme do kupy. Potok, sprcha, a krátký odpočinek. Jdeme jíst a čekat na kluky z 200. Kolem čtvrté odpoledne přijíždí Michal, to už se nad Goisernem zatáhlo a spustil se vydatný liják. Michal nevypadá nějak zničeně, jen lehce unaveně Smile Posíláme ho do sprch a vyhlížíme posledního účastníka našeho zájezdu Štěpána. Ten nakonec dojíždí cca 30 min před limitem, unaven ale vysloveně šťastný, že to přežil a dojel. Smekám klobouk před všemi, co se pustili na tak dlouhou trať a ke všemu ji zdárně dokončili. Oba u nás mají respekt. 

Večer jdeme na vyhlášení, Lucka se umisťuje na bedně a bere 3. místo v kategorii na 54 km dlouhé trase. Já nakonec končím celkově 22. a v kategorii M30 12. Sem trochu zklamán, pomýšlel sem na první 15 absolutně a minimálně první osmičku v kategorii. Na přes rok mám co napravovat.

V neděli se déšť moc neuklidnil a tak ráno balíme a těsně před polednem se vydáváme na zpáteční cestu. Cesta ubíhá bez problémů, většina osazenstva auta spí, jen já řídím a Lucka si občas otevře oko a něco prohodíme. Na hranicích pouštíme CD Horkýže slíže a konečně v autě začíná ta správná zábava. Stavujeme se na povinnou zastávku u našeho známého s velkým žlutým M ve znaku, jíme hrozné prasárny a po krátkém odpočinku upalujeme do Prahy. Cestou nás neminou povinné kolony na D1. Na závěr ještě společná fotka a loučíme se se slovy „tak zase za rok a ještě lépe“.

Biku zdar, závodům obzvlášť Cool

Štítky: 

Související články

Sazkammergut Trophy 14.7.2012 B-Strecke

JONTI: Salzkammergut Trophy - závod, který zná asi každý, kdo závodí na horském kole. Těžký, ale spravedlivý. Letos jsem jel trasu B, které měří 119km s převýšením 3500m. Trasa není moc technická, většina výjezdů a sjezdů vede po šotolině nebo asfaltu, jen několik...

Galaxy Zruč 28/7

Víkend 28-29/7 jsem už dopředu odepsal jako pracovní galeje na chatě, a tak mě ani moc nezajímalo, co kdo kde pojede. Na poslední chvíli se ovšem rozhodlo, že sobotu budu mít volnou. Ve čtvrtek se rozkoukávám co by tedy připadalo v úvahu. Blízko Prahy se jely hned dva závody: Houštka z Poštovky a Galaxy Zruč. Do Zruče jsem chtěl jet i loni, navíc nemusím palbu po rovince ve skupině, což by mne v Houštce čekalo na 100%.

Ekor Cup - Kralupy nad Vltavou

Komorní akcička s názvem Ekor Cup se konala 27/9 v Kralupech. Jedná se o kratší bajkový závod v rámci seriálu UAC a pro letošní rok byla připravena nová trať. V Kralupech je početná banda bikerů a bikerek které znám, a tak jsem vyrazil změřit s nimi síly.

Na pořadu dne byly tři okruhy,...