Silniční Král Šumavy

V sobotu 13. září v 9,00 startoval v Klatovech na náměstí již 15. ročník tradičního silničního maratonu Král Šumavy na 150km. O dvě a půl hodiny předtím tratě na 200 a 250km.
Já se samozřejmě účastnil závodu na 150km ať už z důvodu prvního silničního závodu, pozdějšímu startu oproti dalším dvoum tratím a v neposlední řadě také tomu, že už stopadesátka mi dá dost zabrat.

Ranní vstávání proběhlo v poklidné atmosféře, v penzionu v Klatovech se spalo pěkně. První pohled z okna však už začal vytvářet určité obavy. Teplota 12°C, pod mrakem a v kopcích mlha.
S očekáváním 6ti hodinnového závodu jsem se snažil nasnídat maximálně jak to jen šlo. Chleba s marmeládou, nějaké sušenky, banány, no splácal jsem co se dalo :)
Před odchodem jsem se ještě pomazal hřejivou emulzí nabalil se a vyrazil. Jako rozjetí před závodem jsem využil 500m přesun na start. Tam už polozaplněné náměstí očekávalo start. Zařadil jsem se pěkně doprostřed a očekával výstřel. Mezitím jsem si vyslechl různé komentáře ostatních závodníků o obtížnosti tratě a záludných místech.

Muzika zrychluje poslední vteřiny do startu.
Do hudby kapely Manowar znějí už jen pípání Polarů a HACek, zaklapávání pedálů a vyrážíme. Dochází mi že nevím do čeho jdu. Někdo má alespoň na řidítkách profil trasy a zakreslené občerstvovací stanice. Já nic a není to vše, co jsem ten den zapomněl.
První kilometry jede balík pospolu, vypadá to pohodově jen se soustředím na to abych do někoho nevrazil. Přeci jen ve skupině by se mé vyjížďky mohly počítat na metry. Najednou jdeme prudce na brzdy. Ostatní křičí a nadávají na ty vepředu co tam dělají za zmatky, já se jen modlím ať to do mě nikdo nenapálí zezadu. Ufff ustáli jsme to. Doufám že i ti ostatní za námi. Přichází první stoupání a balík se rozpadá na další menší skupinky. Ve sjezdu se to sice částěčně opet sjíždí ale čelo už je kdesi.
Jede se poměrně svižně, naše malá osmičlenná skupinka dobře spolupracuje a tak frčíme. V dalším tentokrát už poměrně delším stoupání odpadají postupně jezdci až jsme jen tři, zachvilku dva a na vrcholku už jedu sám.
Začíná mrholit, k tomu mlha viditelnost zhruba 100m a sakra kosa 6°C. Mrznou mi jen prsty u rukou, jinak pohoda. Sám nemám šanci někoho dojet přede mnou kam vidím nikdo, za mnou v dáli onen spolubojovník z posledního kopce tak na něj čekám. Domlouváme se co a jak dál. Sjedeme dolu sami a bezpečně a tam počkáme na skupinku asi 10ti jezdců kteří nas dohánějí.
Šup a jsme dole pekně promzlí a promočeni. Zachvíli je u nás balík. Poměrně silná skupina, vstupujeme do háku a chvilku oddechujeme. Táhne to vyšvihaný dlouhý chlápek, v obličeji tak 40 let, ale frčí že mu ostatní sotva stačej. Občas ho prostřídám, ale to jen když si fakt už potřebuje vydechnout. Normálně jsem rád že ho uvisím. Dojíždíme na první občerstvovačku, polovina skupiny se rozhoduje zastavit, ostatní pokračují. Já také stavím už nemám vodu. Dávám plnou, beru banán a frčím dál. Ale ejhle zase jsem sám. Čeká mě sjezd. Připadám si jak v Alpách na Tour, podemnou dlouhá vlnitá silnička s perfektním asfaltem. Bohužel je mokro a nedá se to moc klopit. Dole mě sjíždí další skupinka do které nasedám a pokračujem. Stoupáme na druhý pořádný kopec, tentokrát spíš strmý než táhlý a poznávám že se silou na tom nejsem moc dobře. Ač mám kompakty a 25 kazetu. Dost ztrácím a na kopec se drápu mezi posledními ve skupině. Přichází opět sjezd a bezhlavou jízdou dojíždím ostatní. 78km ve sjezdu a to jen pomocí zalehnutí za řidítka. Pěkný fofr :)

A je to tu. Šimanov. Na startu když se o tom kdosi bavil jsem si říkal copak je to za přezdívku kopce. Asi něco společného ze Shimanem. Cedule obce ale opravdu potvrzuje Šimanov. Hmm pěkný no a co.
První vlnka a jména slavných vrchařů na asfaltu nahání strach nad očekávaným. Kopec se stále utahuje nevím jaký je sklon, ale 39/25 a sotva točím nohama. Nahoře jsem úplně poslední ze skupiny. Mám toho plné zuby. Jen tak vytáčím nohama a pouštím se do dalšího sjezdu. Ostatní jsou už tatam.
Z kopce dostatečně odpočívám a zahajují boj o dojetí skupiny která je přede mnou několik km ale nikam nespěchají. Valím 40 auta uhybají a nechávají mi volný průjezd. Paráda někteří řidiči jsou i rozumný a ač je závod omezuje nevyvolávají úmyslně konflikty. Dojíždím ostatní a odpočívám v háku. Netrvá to však dlouho a stavíme na občerstovačce. Sakra vědět to tak se neženu. Blbej profil že já si ho nenalepil. Když podávám láhve na doplnění dochází mi že jsem odmontoval ruční pumpičku s tím že si jen vemu bombičky, jenže vždyť já si je nechal sakra v tašce. Do háje to je ideální šance jak by si mě osud mohl vychutnat s defektem.
Naperu se buchtičkama, jonťákem a s pár dalšími vyrážím k dalším zážitkům na trati.
Netrvá to příliš dlouho a další kopec mi dává zabrat natolik že mě chytá křeč. Dávám magnez life, mezitim mi kluci odjíždějí pryč. Dalších několik km je už holým trápením. Magnez si nesedá v žaludku moc dobře, chytají mě křeče a je mi zle. Protrápím se několik km než se opět dostávám na občerstovačku. Zde nabírám poslední zbytky sil a šlapu nový kopec na Krali, Zámyšl nahrazujíce Kochánov a to zcela adekvátně. 10km stoupání dostatečně proveří poslední síly jezdců. Sjezd, jeden krátký tříkilometrák a už jen houpáky do Klatov.

Mám toho pokrk. Sjíždí mě další skupina zoufalců, které táhne Michal Stark. Cyklista s amputací celé pravé nohy neskutečně dává. V jedné noze má sil jak nikdo z nás ostatních v obou. Střídáme se s Michalem v tahání a šineme si to ku cíli. Na posledních 10km nám to ještě přijíždějí osolit kluci z 250 a rozpumpovávají naše ledabilé tempíčko.
Paráda cedule hlásí Klatovy. Jsem šťastný jak malej kluk. Poznávám místa blízko cíli. Na spurt to nebude už tak valíme 45. To bych nedal ani kdybych se podělal. Týpek z háku jde dopředu, pak Michal, nějaký Vokolek já a ostatní.
Jsem tuhej. Sedám si a jsem rád že jsem to dojel. V Klatovech se mezitím udělalo moc pěkně svítí sluníčko a je předpovídaných 18°C.

Na můj první silniční maraton jsem docela spokojený. Až na žaludeční potíže se mi jelo moc dobře. Užil jsem si jízdu v háku i na čele. Výjezdy a sjezdy. Hnusné počasí a slunce. Prostě Šumava a její Král. Uvidíme co příští rok, ale dlouhé tratě mají u mě ještě větší respekt než před startem a každý kdo dojede 250 je pro mě Král.

Štítky: 

Související články

Král šumavy - ROAD 28.8.

Abychom jen netrénovali a neskrývali svojí identitu pod "ortodoxním bajkerem", je třeba zajet taky nějakou silnici! Jako již tradičně jsem se chystal na Krále Šumavy - zavírák maratonské serie 53x11. Z našeho týmu se ještě účastnil Ota, z Radotína byl pak zástupce Štěpán.

Štěpán jel...

První závod Českého poháru v půlmaratonu

Minulý týden jsem zahájil závodní sezónu na silnici, a to „Prvním šlápnutím“, které pořádají Vinohradské šlapky. Výsledky tohoto závodu byly dosti zmatečné, takže v podstatě ještě ani teď nevím, jak jsem to vlastně zajel. Holt bez čipů měřit okruhový závod se...

Malevil Cup 2010

Letošní MČR v maratonu se konalo v pěkném prostředí podještědí, na závodě Malevil Cup. My jsme se přihlásili na kratší trasu s výhledem, že bychom mohli uspět v týmové soutěži. Tým jsme vytvořili v sestavě: Já, Ota, Dan, Blacky. Ota s Blackym pobývali v místě konání již od pátku, a tak mezitím...