Sportful SixNumbers 13 - 19.8.2012

Před 8 lety uspořádal Báža Lepšík první „Sixy“. Bez nadsázky bych řekl, že se mu podařilo vymyslet a zrealizovat neskutečnou akci. V prvním roce jsem s účastí váhal, pak to dvakrát nešlo díky kolizi termínu a zranění, až konečně letos to vyšlo. V poslední době je moderní dávat akcím nálepky jako „nejlepší“, „největší“, „nejstarší“ a další bla bla bla marketingové nesmysly. Sixnumbers žádnou nálepku nepotřebují, jsou nejlepší. Tečka.

 


Netradiční formát týdenního závodu prolnutého s kulturní akcí a zároveň maximálně přívětivého pro rodiny s dětmi je něco co nemá v ČR obdoby. Kde jinde vám nabídnou přes den závod, večer koncerty a zábavu a ještě se vám v dětské školce postarají zdarma o dítě, zatímco vy závodíte? Kde jinde máte možnost účastnit se kultovní rozcvičky Hynka Urbana? Kde jinde můžete závodit v kategorii přívěsných vozíků?

 


Základna závodu byla v táboře u chaty Habina u Vidnavy. Tuto lokalitu znají v dnešní době velmi dobře návštěvníci Rychlebských stezek, o kterých jsem psal loni zde. Spartánské ubytovaní v malých chatičkách a společné sociální zařízení nemusí každému vyhovovat, nám to až tak nevadilo, přijeli jsme závodit, relaxovat a pobavit se s kamarády. Dorazili jsme už v neděli a dali si na rozjetí Trail kolem Černého potoka s pivkem v Černé Vodě. Počasí na celý týden bylo zamluveno z kategorie „výběrové letní“.


Sixnumbers je primárně MTBO závod typu scorelauf, tedy volné pořadí kontrol, kde každá má svoji bodovou hodnotu. Nejčastěji se boduje po desítkách od 0 do 80. Mapu soutěžící většinou dostanou předem, ale bodové hodnoty se dozví až na startu. To dává prostor připravit si mapu – zvýraznit si pravděpodobná propojení kontrol, vypočítat si vzdálenosti, převýšení, nadmořskou výšku kontrol, naplánovat si přeběhy atd. Sixy se jely podle 1:50 000 shocart a vždy dva po sobě jdoucí dny sdílely stejnou mapu, měnilo se jen bodování kontrol. Padesátková mapa proti čisté MTBO mapě obsahuje velké množství nepřesností a závodníci musí v terénu často velmi improvizovat. Někteří věnují přípravě mapy i více hodin, mám osobní zkušenost, že se to vyplatí.

 


První etapa byla naplánována na pondělí a vyráželo se do Polska. Charakterem spíše rovinatá etapa nám se Šárkou poměrně sedla. Vyrazili jsme na sever a objeli víceméně všechny hodně bodované kontroly. V závěru jsme se dokonce vysápali na kapličku na Prostredne Kope nad městem Glucholazy. Chybu jsme měli jen jednu a díky tomu, že naši největší soupeři přijeli po limitu, etapové vítězství v mixu bylo naše. Najeli jsme 96km a 750m převýšení za 3:52. Na stejném podkladu se jel i následující den, některá místa a kontroly jsme znali z předchozího dne a opět nám vyšel plán i jsme se vešli do limitu. Najeli jsme 94km a 960 metrů převýšení za 3:49 a dalo nám to o těsných 10 bodů etapové vítězství. Díky mnoha rovinatým úsekům jsem po těchto dvou dnech dobře rozuměl práci domestika profesionálního teamu. Docela to bolí.

 


Než se pustím do horských etap, malá poznámka k plánování a limitům. Chce to opravdu velkou dávku zkušeností a víry ve svoje schopnosti naplánovat si etapu. V praxi to vypadá tak, že cvakne ostrý start a vyrážíte na „mapový start“. Zde obdržíte bodové hodnoty kontrol, ty si přepíšete do mapy. Pak propočítáváte varianty, které v rámci vaší výkonnosti objedete a kde to je za nejvíce bodů. Počítáte s převýšením, s rychlostí na asfaltu, zpevněných i nezpevněných cestách, zahrnete riskantní úseky po turistických značkách (to jestli jsou jet nebo je nutno je chodit v horách nikdy nevíte). Uvažujete přeběhy mimo cesty atd. Tohle vše naší sehnané dvojici trvá kolem 5 minut. Limit na sixech je 4 hodiny na každý den, penalizace za dojezd po limitu je  poměrně přísná: do 5ti minut odečt 2 doby za minutu, od páté minuty ovšem 5 bodů. Malá chyba tak často stojí desítky bodů, když vám sekne v půlce etapy je konec.

 


Je tady úterý večer a s ním nová mapa kopců kolem Jeseníku. Samozřejmě nevíme jaké budou body, ale jsem z toho tak ve stresu, že v noci spím jen pár hodin. Je to velmi těžká mapa, jedna z nejtěžších co jsem kdy viděl pro scorelauf a jak se ukázalo i ti nejlepší dělali fatální chyby. Ve středu ráno na startu ani nedutám. Při zakreslování bodů se rýsuje varianta středem proti směru hodinových ručiček. Jdeme do toho po hlavě a volíme relativně jistotu, kde bude možné se v závěru rychle vracet. Celý den se s námi svezl kamarád z Loudání Martin, který bohužel musel vzdát boj v mužských dvojicích, neboť se jeho kamarád v úterý nepěkně rozštípal – při mapování za jízdy trefil dodávku. Nemocnice, otřes mozku a pobitý obličej, naštěstí bez zlomenin. I tohle je MTBO. Při závodě se pro pohled do mapy staví jen výjimečně. Musíte umět koukat do mapy i v terénních sjezdech a vysokých rychlostech. V půlce etapy doslova dobýváme Ripperův Kámen a pokračujeme přes Písečnou a znovu přes hřeben do Černé Vody. V cíli je to opět etapové vítězství v mixu a málokdo najel více bodů než my. Najeli jsme 76km a 1350metrů převýšení za 3:49. Nutno říct, že toho ale máme opravdu dost. 

 


Přichází čtvrtý den a je znát značná únava. Se Šárkou ráno nevypadáme nejlíp a je nám jasné, že dneska to bude hodně tvrdé. S vidinou horšího výkonu volíme velmi opatrnou variantu, která ale ani ta není vůbec lehká. Ve skutečnosti to byla pěkná kravina. Když se spojí slabá fyzička a blbé mapování je z toho zpravidla pěkný průšvih. Francouzi pro to mají pojmenování „un jour sans“. Ve finále 74km 1150metrů, příjezd skoro půl hodiny před limitem (už nebylo co vzít na plánované trase) a sekera 90bodů na naše soupeře z Hakr Brno. Jako bonus jsme úplně vyšití a bolí nás snad všechno. Ani večerní koncert AC/DC revival nás nekřísí z útlumu a kolem 11 jdeme spát, tvrdé jádro nicméně paří až do rána. Naštěstí nás čeká volný den. Měli jsme na něj naplánované lodičky, ale díky vyčerpání jsme je museli odvolat. Bolí nás záda a pádlovat 25km když to pořádně neumíme, to by nás zabilo.

 


V pátek ráno je mi trochu líp a přihlašuji se k závodu na čas na singlu kolem Černého potoka. Start je kousek po sjezdu z asfaltu a cíl je koupaliště ve Velké Kraši. Podfukuji gumy a jdu na to. Startujeme v minutových intervalech a jedu na druhém fleku. Začínám hodně z ostra a hodně to bolí. Jakmile začínám mít pocit, že mi to výborně jde, beru ramenem a bokem strom. Auuu. Pokračuju ale s pedálem na podlaze a zhruba v půlce už mám na dohled soupeře. Lehce zvolňuji a v poslední třetině jdu do čela a opět přidávám. V čase 17:28 si připisuji první flek. Část odpoledne pak prospíme a jdeme se podívat na další vložený závod štafet, kde jsme ale jen diváky. Kuriozní formát soutěže začíná panákem zelený, následuje 25m plavání, pivo na čas a orientační běh přes dvě kontroly. Team má tři členy, po doběhu prvního začíná druhý panákem atd. Zábava pro soutěžící i diváky.

 


Večer dostáváme mapu Rychlebských hor a opět to jsou lahůdky. Kontroly blízko hřebene ve výšce 900mnm a zároveň mnoho kontrol na úpatí. Od pohledu těžká mapa. Díky regeneraci v pátek vyrážíme s relativně lehkýma nohama vstříc prvním kopcům. Opět s námi jede Martin tentokrát  už opět s Michalem, který vypadá jako po bitce. Všechno jde hladce, až na to, že díky nesrovnalosti v mapě míjíme 80bodovou kontrolu na nejvyšším bodu závodu. Omyl zjišťujeme až v bodě, kde nemá smysl se vracet. Naštvanost střídá zklamání, ale mobilizujeme všechny síly a plán je jasný. Musíme objet zbylé dvě 80ky. Musím říct, že ve stoupáních náš team Šárka úžasně podržela a já na oplátku jel totální doraz v rovinatém závěru  z Javorníku. Myslím, že Šárčinu hlášku „přidej, ještě tam nemáš nejtěžší“ si budu pamatovat dlouho. Příjezd 46 sekund po limitu a 2 trestné body. Tohle bolelo. Ale stálo to za to 86km 1500 převýšení a první flek v mixu, díky tomu, že i Hakr bloudil. Večer se koná poslední párty a to co se tam dělo, jsem nikde nezažil. Nebudeme ale kazit děti a svoje image a raději to rychle uzavřeme tím, že před jednou jsme šli spát jako jedni z prvních. Ráno na mě musel skočit z Polska „syndrom popařbowy“ jinak si to neumím vysvětlit. Hlava bolí a nohy netáhnou. Venku 35 stupňů, to bude den. Samozřejmě mi to patří a Šárka mě nešetří. Zahajujeme silniční časovkou přes pár kontrol do Javorníku a pak následuje jedna z nejlepších MTBO tras co jsem kdy jel. Střídají se terénní lahůdky a jezdivé úseky, všechno nám vychází, akorát v závěru zbytečně ještě jednou stoupáme pro 30 bodů a musíme pak nechat 50-70b na cestě zpět, na která nám chybělo zhruba 10 minut. Příjezd 26 sekund po limitu 84 km a 1550 metrů.

 


V klidu si užíváme poslední odpoledne na Vidnavsku a líně balíme auto na cestu zpátky plni pozitivních dojmů. Na závěrečném vyhlášení výsledků nám patří první místo v mixech a v celkovém součtu nás dokázali porazit jen 4 jednotlivci, tři z nich čistokrevní orienťáci v čele s reprezentantem ČR v MTBO Honzou Lauermanem, který se stal absolutním vítězem.

 


Čekal jsem od Sixů hodně, ale i to bylo překonáno realitou. Krásné počasí v nádherné přírodě, ostré závodění a večerní posezení nad pivkem s kamarády, to vše tvořilo unikátní atmosféru této akce. 

 


Sixnumbers bych určitě doporučil všem, kteří rádi aktivně relaxují v přírodě. Jak říká Báža: „Ze Sixů odjedete buď nadšení, nebo nasraní. Nic mezi tím“. Zástupců druhé skupiny jsem ale nevšiml. Když se necítíte na celých 6 etap, na výběr jsou jen 2 nebo 4, prostě vybere si každý. Doporučuji všem zapsat si příští ročník do kalendáře. Zážitek garantován!

 

Díky pořadatelům a doufám, že za dva roky se znovu uvidíme.



Foto Tomáš Gothard, Gibon, Pořadatel, Jirka Chmelík


Související články

KPŽ - Orlík Tour 3.5.2008

Na letošní premiéru v KPŽ jsem se moc netěšil. Jednak mi bylo jasné, že dvě kola bahňáku v 900 lidech budou tvrdou ránou pro techniku ,ale také jsem si nebyl jistý nakolik mě vyčerpal čtvrteční výkon na Posázavské50. Psychicky mi nepřidalo ani číslo na chvost pole. V duchu jsem si odmítal přiznat, že pojedu jen závod objet, ale pravidla jsou pravidla. Nakonec mě zachraňuje Jirka a magicky mi sehnal číslo do první lajny. Wow.

XC Úvaly 30/8

V Úvalech se podařilo partičce nadšenců resuscitovat jeden z původních závodů pražské ligy v XC a tak jednak proto, že dobrá věc se má podporovat a taky protože to mám za barákem jsem se rozhodl vydat v sobotu 30. srpna tímto směrem. Kategorie muži do 40 let byla zařazena jako hlavní závod od 13,30 a tak nebylo moc kam spěchat. Na místo jsem dorazil do rozjetého závodu sloučených kategorií ženy, junioři a muži nad 40 let. Po jejich dojezdu jsem ještě cvičně projel okruh a poté se jel rozjet na silničky okolo Úval.
Okruh měří 4,5km a vede po kopci Vinice, převýšení okruhu bude někde okolo 170metrů odhadem.

XC Točná 19.4.2009

Každá iniciativa v oblasti bajkování se cení a proto, když kamarád Lukáš oznámil úmysl pořádat menší XC na Točné, ihned jsem se přihlásil. Jeho trasy jsou totiž zárukou kvality, která snese srovnání s tratí CP XC. Po včerejší nahládačce na MTBO a s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu byla moje...