Südtirol Dolomiti Superbike 2008, Salzkammergut Trophy 2008 (1. část)

Tyhle dva závody jsou na evropským kontinentu pojem. Jsou v těsném sledu za sebou a tak rozhodnutí zkusit si zazávodit na obou padlo hned jak sem o nich uslyšel. Tenhle nápad nadchl i Honzu se Šárkou a tak koncem května jsme se začali domlouvat na odjezdu. Konečné rozhodnutí padlo v půlce června a tak bylo jasné, že v červenci se vydáme na naši malou evropskou štaci. V pátek ráno 4. července se balíme a společně se Šárkou Vejvodovou (Rock machine - cyklomax Woman) vyrážím směr Beroun, kde nabíráme Honzu Sušánku (cyklotrenink.com) a plnou parou jedeme k německým hranicím. Naše Octavia combi je naložená až po střechu, ale i tak nám cesta ubíhá docela svižně. V Plzni stavíme ještě na rychlý nákup jídla, ale jelikož už v autě moc místa není, moc toho nenakupujeme, bereme jen jídlo na první dva dny.

První zastávku máme až za Mnichovem, pauza na občerstvení a odpočinek, nákup dálniční známky a po chvilce už sjíždíme z dálnice a bereme směr Kitzbühel, Lienz až konečně po necelých 670 km a cca 6,5 hodině jízdy dorážíme do místa našeho ubytování do apartmánu ve městečku Sillian na italsko – rakouské hranici, přímo v srdci Dolomit. Vybalujeme a připravujeme kola na zítřejší projížďku před samotným závodem, který se jede v neděli.

Südtirol Dolomiti Superbike byl rozdělen do dvou dnů. V sobotu se jel jako MS v bikemaratonu, kde mohli startovat pouze elitní závodnice a závodníci, v neděli se potom jel klasický maratón pro širokou veřejnost. Velkou reportáž o MS v bikemaratonu si můžete přečíst na serveru www.mtbs.cz . V ženském závodě jasně dominovala norská závodnice Gun – Rita Dahle, v mužském závodě si to v cílovém spurtu rozdali čerstvý mistr světa v XC Švýcar Christoph Sauser a Belgičan Roel Paullisen.

V průběhu samotného závodu elity jsme se odprezentovali k závodu (startovné sice 50 EUR, ale v tašce kvalitní polokošile od Vaude, bidony Enervit, gely, tyčky, mysli atd.) a jeli se mrknout na závod do městečka Innichem, kde měli na cca 80 km závodu občerstvení a technické depo. Samotní závodníci na občerstvení nestaví, protože na to nemají čas a tak jídlo a pití jim bylo podáváno v textilních taškách, které známe i z Tour de France. Závodníci si doplní co potřebují a zbytek vyhodí, pro fanoušky je tak taška cenný suvenýr. Tohle malé štěstí měla i Šárka, která podobnou tašku našla kousek dál na trati, vyhodil ji tam jeden reprezentant Itálie. Vrátili jsme se zpět domů a pomalu se začali připravovat na náš závod. Závodníci jsou řazeny do jednotlivých vln, nevím zda dle výkonnosti nebo data podání přihlášky, každopádně Honza bral 4. vlnu a já dokonce až pátou. Trochu jsme tím byli zklamáni, ale nedalo se nic dělat. Předbíhat a cpát se do vlny, kam nepatříme nemělo smysl, protože se to nedělá a navíc tam všude byli rozhodčí, takže jsme ani nechtěli riskovat vyřazení ještě před startem. Šárka jako ženská se mohla postavit kam chtěla, takže jasná volba byla do první vlny. Start závodu pro obě trasy byl společný, tedy v 8 hodin ráno. Další vlny startovaly vždy s odstupem 5 min. Trasu si závodník dokonce volil až v průběhu a mohl se rozhodnout dle sil, jakou variantu pojede. Na výběr byla dlouhá (stejná jako MS) s délkou 119,9 km a převýšením 3800 metrů, a krátká 57,9 km, s převýšením 1670 metrů. Osobně sem dokonce přemýšlel o dlouhé, ale v průběhu závodu sem si to rozmyslel ;) Zpět ke startu. Šárka tedy odstartovala v 8 hodin ráno a my s Honzou jsme se ještě jeli rozjet, pár sprintů a nohy byly zahřáté. Honza se začal probíjet dopředu, ale moc se mu to nepodařilo a tak start měl z prostřed 4. vlny. Já šel do své páté a poslední vlny, ale aspoň sem se protlačil do první řady, což se ihned po startu ukázalo jako výhoda.

Od startovního výstřelu se pole okamžitě natáhlo, projelo se vesnicí Villabassa kde bylo veškeré centrum, start a cíl celého závodu a pomalu se začalo stoupat na první kopec. Start je položen ve výšce 1150 metrů a první vrchol je ve 2012 metrů nad mořem, takže o první nastoupané metry nebylo nouze. Prvních pár kilometrů bylo po asfaltu, bohužel však již na 2. km jsme začali dojíždět jezdce ze 4 vlny. Trochu nás brzdili ale stačilo jedno zavolání a poslušně se všichni až na pár výjimek začali uhýbat a dávali nám tak možnost probíjet se postupně kupředu. Na 3 km, se trať stočila z asfaltu a pokračovalo se dál po hrubé, pro Itálii tak typické, šotolině. Po té jsme se dostali až a 10 km, kde jsem se vrátili na asfalt a pokračovali ve stoupání na kopec. Na 10,5 km, už jsem dojel Honzu, kterému se start moc nepodařil. Houknul sem na něj a začali jsme vzorně spolupracovat a postupně a svižným tempem jsme se prokousávali dopředu nahoru na kopec. Asfaltová cesta byla široká, takže s předjížděním nebyl problém. Po 45 minutách jsme se blížili k vrcholu, ale čekal nás ještě poslední úsek v podobě asfaltové stojky. Lámali jsme to tam na malou placku a ještě ve stoje. Někteří tam už šli pěšky. Po hodině jízdy jsme se dostali na nejvyšší vrchol závodu, kde byla i možnost servisu a občerstvení, pro prví zde byla i vrchařská prémie, kde se dalo vydělat pár euro, ale jelikož jsme byli trochu vzadu, tak jsme moc šancí neměli ;-) Honza se v průběhu kopce rozhodl že pojede dlouhou trasu, já sem věděl že pojedu krátkou. Po výjezdu na kopec následoval dlouhý sjezd. Drcené kameny, šotolina a krávy které po nás koukal nás doprovázely až do údolí, kde jsme se napojili na starou a nyní již zrušenou železnici a mírným spádem jsme se řítili do Toblachu, kde bylo dělení tratí. Já jsem o trochu rychlejší ve sjezdech a tak jsem Honzovi ujel a už jsem ho neviděl. Postupně sem se stále prokousával dopředu a byl sem spokojený že nohy pracují tak jak mají. Po rozdělení trasy nás krátkaře, čekalo občerstvení, naplnil sem bidony (bylo fakt teplo :) ), hodil do sebe banán a kelímek s kolou a vrhnul sem se na druhý, dlouhý a vlastně i poslední kopec v závodě. Začátek opět po asfaltu, ale drtilo se to tam na malou placku, v zadu na kazetě sem trochu hledal zuby. Kopec byl sakra prudký ;) V půli se opět asfalt změnil v šotolinu a trochu se narovnal a tak bylo možnost hodit na střední placku. V kopci sem si dotáhnul jednoho němce, který stejně jako já startoval z poslední vlny, houkli jsme na sebe a začali makat dohromady. Zhruba 12 km před cílem jsme dojeli Šárku, trochu jsme ji vylekali, přece jenom jsme se kolem ní přehnali jak vítr. Asi to nečekala :) Na vrchol kopce nám chyběl už kousíček a vidina dobrého výsledku nás stále společně s němcem hnala dopředu. Tepy se blížili k mému maximu, svaly už byly kyselé. Následoval hodně technický a náročný sjezd. Lesní cesta poseta kameny a kořeny spolu s ostrými točkami přidávala na obtížnosti už tak náročného závodu. Lehký výjezd a opět ostrý sjezd tentokráte už do cílového města. Němec se ve sjezdech nebál a tak to regulérně pustil bez brzd, zkusil sem to taky, ale ve víru prachu za ním sem toho moc neviděl a tak sem ho nechal radši jet a v poklidu dojel závod.V cílové rovince jsem si ještě vychutnal spurt a po konečném pípnutí čipu jsem čekal na Šárku. Ta dojela cca 14 minut po mě. Dali jsme si občerstvení, umyli kola i sebe, převlékli jsme a šli jsme na jídlo a čekat na Honzu. Jídlo a vůbec celá organizace byla naprosto dokonalá. K dispozici několik druhů jídel i pití, možnost přidání a v klidu si posedět ve velkém párty stanu na náměstí.

Honza nakonec dojel ve velmi slušném čase. Dlouhou trasu zmáknul pod 7 hodin, přesněji měl /6:58/ a nějaké ty drobné. Já na krátké trase měl čas /2:42/ a Šárka nějakých 34 min za mnou s časem /3:16/. Celkově jsem se umístil na slušném 132 místě a 23 v kategorii Muži do 30 let bez licence. Krátkou trasu jelo cca 3300 závodníků, delší variantu zvolilo 1200 maratónců. Přesné umístění Honzy a Šárky nevím, ale jakmile někde objevím výsledky, hned to přidám.

Ke konci dne, jsme se vrátili na ubytování, umyli se a začali příjemně vzpomínat na závod. Čekal nás týden bikování v rakousko – italských dolomitech a poté páteční přesun do Salzburgu, kde jsme měli zajištěné ubytování. V sobotu nás čekal další z velkých evropských závodů, Salzkammergut trophy 2008.

Víc info v dalším článku...

Štítky: 

Související články

Zimní Triatlon Jablonec 29.1.2011

Klasický cyklista v zimě hybernuje. Výkonnostní najíždí základní vytrvalost a ti nejambicioznější to prokládají posilovnou nebo dokonce výletem do tepla. A pak ještě existuje skupinka cyklistů magorů. Na skladbu tréninku kašlou z vysoka a základem je si zimu užít na maximum. Nejen na takové...

Albixion Day by Night 20.8.2011

Jeden z mála štafetových MTB závodů se jel o třetí srpnové neděli v Dobříši. Hlavní sponzor změnil jméno z Albion na Albixion, ale sedmihodinové martyrium zůstalo beze změny. Mix team Ski a Bike centra Radotín přijel s neskromným plánem obhájit loňské vítězství. 

Na start letošního...

KPŽ Trans Brdy 28.4.2012

Kolo pro život už dávno není akce pro radost a pro hobíky. Startovní listina Trans Brd je toho každoročně důkazem. V první lajně opálení malorkáři na nejnovějších modelech bajků s vlčím výrazem očekávají první startovní výstřel serie. Někde tam stojím s číslem B39 i já. Moc v klidu nejsem......