Trans Brdy 2014 - report ze závodu

První závod seriálu Kolo Pro Život jsme obsadili v hojném zastoupení. Koukněte jak to viděla Jana ze svého pohledu.

Je pátek odpoledne, na poslední chvíli prudím kolegy v práci aby mi přezuli sjetý pláště a já je mohla ještě lehce zajet. V sobotu ráno se cpu co to dá, nejdřív mísu vloček, pak toastíky a ještě tabulku čokolády na spravení chuti. Ne, nejsem nenažraná, ale další jídlo mě čeká za dlouho a z něčeho brát musím :)

V 11:15 se poctivě hemuju do své kóje na konec první vlny. Záhy slyším odpočet 3..2..1.. start, přestože můj plán byl jet na pohodu, lehce mě začínají svědit nohy, ale ne a ne se ten štrůdl rozjet. I když kopce nejsou moje silná stránka, docela si počáteční stoupání užívám a aniž bych se nějak zadýchala, jsem nahoře. V celku s prstem v nose jsem vyběhla na Černolický kopec a v duchu si říkám: “Teď se to párkrát zavlní, vyšvihnu na Babku a sem doma.”

Potkávám skupinku, s kterou se mi daří celkem svižně překonat pro mě nezáživné vlnění kocháním se na precizně oholená lýtka a jejich pracující svalstvo:) Mé snění občas přeruší techničtější pasáže, ve kterých se vyžívám, obzvláště bahnitý úseky beru přímo, což se ne vždycky vyplácí, přesvědčil mě závodník přede mnou, který si v nich obzvláště liboval - usuzuji z jeho komického stylu pádu. Házím očko na tacháč, kde zjišťuji jeho zásek na 44km, pro něj už závod skončil a naopak pro mě teprve začíná. Sjezdy si užívám, valim to dolů, za mnou slyším povzbuzující křik. Protože tyhle konečný úseky znám, dávám ze sebe všechno. Najednou přede mnou stojí oranžový panáček, který se mi snaží namluvit změnu trati. Prý doprava, do toho ukrutnýho krpálu, rozbahněnýho koryta na jehož konec ani nedohlídnu. No dobře jdou tam všichni, asi se mě nesnaží svést z trasy. Plazím se nahoru a přede mnou zbystřím 3 holky, poběžím, říkám si. To bych musela mít mačky na tretrách v takovým kluzišti. Poplazím se rychleji. Dvě s přehledem dávám, poslední je srdcařka a když mě ucítila, zkouší jakoby běh. Na vrchlu sem o mikrosekundu rychlejc a najíždím první do sjezdu. Díky bahnu na botě se mi nedaří zacvaknout, ale není čas to řešit. Po chvíli už to neustojím a pravá polovina těla má styk se zemí a bohužel závodnice za mnou mě kopíruje. Obě jsme v pohodě a pokračujem, tenhle závod mě fakt baví. Poslední část jedu na krev, ale po výběhu schodů na most dostávám křeč do stehna. Asi osud mě tudíž umístil na 7. flek v kategorii, za který jsem ráda, pro ten ohromný zážitek ;)
 

Ostatní měli trochu smůly a díky defektům nebo pádům dojeli takto:
Milan Černý: 41 abs. ,kat. 11
Jan Janočko: 46 abs. ,kat. 14
Šárka Černá: 266 abs. ,kat. 8
Lukáš Hofman: DNF

Foto: Jan Reiner

Štítky: 

Související články

KPŽ - 22.8.09 - AM Bike Karlovy Vary

Jelikož nebyl v plánu jiný prioritní závod, rozhodla se část teamu vyrazit na "výlet" do Karlových Varů a pěkně si zazávodit. Pro mě to byla ve Varech premiéra obecně, takže jsem si zároveň rozšířil sbírku navštívených měst v ČR. Vyrazili jsme brzy ráno z Prahy, já konkrétně v 7. Postupně jsem...