Trans Brdy 2016

Každoročně představuje první závod série Kola pro život jeden ze stěžejních závodů jara pro náš tým. Vysoká úroveň konkurence a první reálné oťukávání soupeřů znamená jen jedno, od startu se jede maximální tempo, ze kterého se zhusta vystupuje směrem vzad. V žertu se někdy Trans Brdy označují za nepsané mistrovství ČR v 1/2XCM. Radotínská závodní úderka se vydala na tento otvírák v plném počtu. Jak to viděl Hofi se dočtete níže.

Do závodu jsem šel s jasnou taktikou, tedy první kopec rozjet rozumně a pošetřit síly do druhé, výrazně kopcovatější části. Zároveň jsem se chtěl pokusit do dvou zásadních kořenových pasáží najíždět z čela skupina, ale jak to tak chodí, realita je bohužel jiná.

Start se díky nízkému startovnímu číslu obešel bez problémů a podél řeky to valím na konci první skupiny, bezpečně v háku za Honzou Písařem, zde je hlavní přijet pod první kopec v klidu a zbytečně se „negumovat“ a „nevětrat“. Kopec se pro mě jede v hezkém tempu a tepy se drží do 180, stále držím zadní kolo Honzy a postupně se začínáme prokousávat závodníky, kterým není tento kopec zrovna po chuti. Z naší skupinky na horizontu nastupuje Blacky, aby si zajistil dobrou pozici na následující pasáže. Do háku mu skáče Venca Holub a v následném sjezdu oba poodjíždí o pár metrů díky těžším převodům, holt 1x11 není ideální varianta na drcení z kopce. Pod druhý kopec najíždím odhadem kolem 6tého místa ve skupině a snažím se držet tempo. Bohužel v závěrečné pasáži kopce s převodem 34x42 nemohu jet pomaleji a mírně si lízám o zadní kolo Honzy, takže stejně jako loni, musím z kola a půlku kopce se plazím po svých, skupina v čoudu, nohy v kaši. Na tomto úseku si prohrávám závod a ztrácím minimálně 15 míst, následně se na hřebenu sjíždím do velké skupiny, kde si nadávám a snažím v hlavě vymyslet plán B, jak vyváznout s pokud možno co nejmenší ostudou. Tou dobou se blížíme k prvním úsekům na kořenech, nebudu to prodlužovat, najíždím nesmyslně z konce skupiny do míst, co znám i poslepu, borci přede mnou nejedou a válí se po zemi v technice jak hrušky. Čelo skupiny mizí a já se modlím za defekt a konec tohoto utrpení. Mít sebou náhradní duši, oběsím se na nejližším stromě.

Mám za sebou odhadem půlku závodu a situace bídná, jedu jen s Jirkou Fikejzem a jedním klukem ze Symbia. Nezbývá než zapnout survival mód. Občas se protočím na špici, od 35. km jedu již převážně sám a sbírám odpadlíky z předních skupin. Bohužel každý dojetý je zralý na kapačku, takže si jen na chvilku za někým odpočinu a pokračuji dál ve stíhačce. Na delších rovinách a stoupání vidím před sebou větší skupinu, která mě motivuje, v jednom úseku mi Honza Jenčík hlásí odhadem do minuty na Blackyho, což mi dává křídla. Bohužel přichází okamžik, který mi celý závod kazí, hlavně z hlediska pocitu, tím je stoupání na Babku, kde místní dřevorubec posílá cca 30 metrů přede mnou jedoucího Adama Pilčíka doleva místo doprava a tím automaticky strhává i mě a další závodníky jedoucí za mnou. Nevědomky si zde zkracujeme trasu o 1,5km a pár desítek výškových metrů, do cíle díky tomu dojíždím kolem 23. místa a nestačím se divit, kde se tam beru.

Samozřejmě v danou chvíli jsem zklamán, protože moje stíhačka přišla vniveč a jdu se v duchu fair play přiznat. Na konec je nám k času přičtena penalizace 4 minuty, ale nic to nemění na mém zklamání, hlavně pak poznámky ostatních o úmyslném zkrácení a podobně mě možná mrzí o to víc. Finální umístění je pro mě tedy 34. absolutně a 7. celkově. Tak snad příští rok bude pro mě zde, v téměř domácím revíru, úspěšnější a závod si užiju více.

V celkovém pohledu byl pro nás závod z hlediska týmu nadmíru uspěšný, já s Blackym jsme zajeli do 35 celkově, nová posila Dan Mader uzavřel top 50 a Jonti nás jistil na 60tém místě celkově. A do toho sladká tečka na závěr v podobě 3. místa v kategorii pro Šárku! Za rok opět na startu v Dobřichovicích!

Fotogalerie: 

Související články

Kelly´s Malevil Cup

Díky preciznímu time managementu a zpoždění českých drah jsem dorazil do místa závodu až po 23 v pátek. Spal jsme jinde než zbytek teamu a tak jsme se potkali až na startu. Zatímco Jirka s Honzou se k tomu postavili jako chlapi a v 8,30 se vydali na...

Malevil cup pohledem závoďáka

Malevilské Bikování nechalo jen málo koho klidným. A tak když jsme v pátek dorazili na Malevil,už se to tam závoďákama jen hemžilo. S Verunkou ze Cycling Pointu jsme se hecly,že dáme ještě v pátek pořadateli připravenou časovku do vrchu.
Verča už byla v Jablonném od čtvrtka a tak jsem od...