Trans Brody 11.9.2011

Mít závod půl hodinky cesty od bytu je v Praze velká vzácnost. Jednou z čestných výjimek jsou Trans Brody startující v Libři. Zajímavá trasa v délce 50km, se motá okolo Záhořanského potoka a je pro mě i po třech účastech záhadou, přestože se jedná o domácí bikový revír. Po absenci v roce 2010 jsem se docela těšil na téměř dvacítku brodů, které závod nabízí.

 

I tentokrát se počasí rozhodlo ukázat přívětivou tvář a v zimě obávané průjezdy hlubokými brody se tak staly vítaným ochlazením. Dříve kritizované značení pořadatelé notně vylepšili o permanentní šipky na stromech a počet regulovčíků na trati by mohl závidět leckterý vyhlášený podnik. I letos byly v nabídce dvě trasy 50km a 25km, obě nabídly zajímavý terén a profil a bylo na zvážení závodníků na co si troufnou. 

 

V jedenáct hodin odstartovala dlouhá trať o pět minut později se vydaly na trať i pětadvacítkáři. VIP hostem byl letos Filip Eberl, který v prvním stoupání pochopil, že my obyčejní smrtelníci pro něj nejsme dost dobrá partie ani na trénink a vydal se na solo švih za zaváděcí motorkou. Za ním se utvořila čtyřčlenná skupinka, ve které si jezdci s ambicemi na bednu nemohli dovolit nebýt. V nohách jsem cítil sobotní závod, a prvních zhruba 15 minut jsem doslova vlál na chvostu. Pak to ale tělo pochopilo, nebo zjistilo, že nebude na výběr a rozjel jsem se. Po sérii rychlých kopečků a sjezdů jsem překvapivě zjistil, že jedeme jen dva. Společníka mi dělal Míra Brabec z Bike Brdy teamu. Díky tomu, že on jel kategorii 35-45 a já 19-35 mohli jsme spolupracovat a mít z toho prospěch.

 

V reálu jsem byl já ten kdo se nechává více tahat, ikdyž díky profilu to bylo spíše o psychice než o hákování. V jezdecké pohodě jsme pokračovali po trase, v silových pasážích a ve sjezdech měl na vrch Míra, v kopcích a na tempařských rovinkách zase já. Určitě byly chvíle, kdy stačilo mi nastoupit a bylo by hotovo. Je ale otázka, jak moc jel Míra svůj limit a jestli bych ho pak někde nedojel. V pasáži brodů pod obcí Černíky jsem měl fakt dost, ale krizi jsem překonal a dokonce se později kolem Zvole probral do jezdecké pohody a i Mírovi více střídal. 

 

Můj plán byl nastoupit v posledním kopci nad Libeř, protože pak už to bylo do cíle jen z kopce a po rovince. Rozhodování závodů ve spurtu není moje parketa. Úsek potokem před tímto stoupáním proběhl hladce bez defektů a přišel rozhodující moment závodu. Zhruba ve třetině kopce jsem za to vzal, ale Míra nástup zachytil a dokonce mi lehce cuknul. O pár sekund později jsem za to vzal opět, tentokrát ze všech sil a byl jsem rozhodnutý, že buď mě to složí, nebo ujedu. Stoupání po kraji louky ve výhni poledního slunce se zdálo nekonečné. Ctil jsem Lemplovu zásadu „neohlížet se“ a drtil to vzhůru. Konečně se cesta narovnala, ale nohy se odmítaly roztočit. Nakonec jsem je přemluvil a pokračoval v plném nasazení solo do cíle.

 

Závod jsem dokončil na 2. místě celkově, 1. v kategorii v čase 2:10,17, půl minuty po mě přijel Míra. Filip Eberl byl o celých sedm minut rychlejší, elita je elita.

 

Nakonec mě trochu mrzelo, že jsem Míru urval, když byl mnohem větší část závodu v čele naší skupinky, ale i to je závodění. Být to jiný profil s kopcem dál od cíle, vypadalo by to třeba jinak.

 

V ženách vyhrála Jitka Škarnitzlová, druhá dojela Kája Polívková a Šárka přijela na třetí pozici, druhá v kategorii. Závěr jela bez pití a to bylo dost tvrdé, protože na sluníčku teplota dosahovala více než 30 stupňů.

 

Vyhlášení výsledků bylo tak rychlé, že se mnozí ani nestačili převléknout, zřejmě inspirace z Tour de France. Určitě se pokusíme přijet i příští rok, protože tenhle závod za to stojí. 


Související články

KPŽ - Orlík Tour 3.5.2008

Na letošní premiéru v KPŽ jsem se moc netěšil. Jednak mi bylo jasné, že dvě kola bahňáku v 900 lidech budou tvrdou ránou pro techniku ,ale také jsem si nebyl jistý nakolik mě vyčerpal čtvrteční výkon na Posázavské50. Psychicky mi nepřidalo ani číslo na chvost pole. V duchu jsem si odmítal přiznat, že pojedu jen závod objet, ale pravidla jsou pravidla. Nakonec mě zachraňuje Jirka a magicky mi sehnal číslo do první lajny. Wow.

XC Úvaly 30/8

V Úvalech se podařilo partičce nadšenců resuscitovat jeden z původních závodů pražské ligy v XC a tak jednak proto, že dobrá věc se má podporovat a taky protože to mám za barákem jsem se rozhodl vydat v sobotu 30. srpna tímto směrem. Kategorie muži do 40 let byla zařazena jako hlavní závod od 13,30 a tak nebylo moc kam spěchat. Na místo jsem dorazil do rozjetého závodu sloučených kategorií ženy, junioři a muži nad 40 let. Po jejich dojezdu jsem ještě cvičně projel okruh a poté se jel rozjet na silničky okolo Úval.
Okruh měří 4,5km a vede po kopci Vinice, převýšení okruhu bude někde okolo 170metrů odhadem.

XC Točná 19.4.2009

Každá iniciativa v oblasti bajkování se cení a proto, když kamarád Lukáš oznámil úmysl pořádat menší XC na Točné, ihned jsem se přihlásil. Jeho trasy jsou totiž zárukou kvality, která snese srovnání s tratí CP XC. Po včerejší nahládačce na MTBO a s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu byla moje...