Trek Krkonošák 2015

Po lonské účasti, která byla okořeněna pádem a následné mumifikaci za pomocí Urgo náplastí, se tento maraton zařadil mezi mé nejoblíbenější závody. Táhlá stoupání střídají rychlé sjezdy, a když už se přece jen jede po rovině, tak většinou v technických singlech, která prověří zručnost každého jezdce. Letošní ročník byl dokonce na trase 85km zařazen do Českého poháru v maratonu, což jen značí náročnost těchto tratí, kdy na této trase jezdec nastoupá 2650 výškových metrů a právě tuto trasu jsem zvolil.

Jelikož se jednalo o můj první Český pohár v maratonu, taktika byla jasná, nepřepálit to! Po startu v 9:30 se celé startovní pole vydalo z Lyžařského areálu v Popelkách za zaváděcím autem do Lomnice nad Popelkou, kde byl pod sjezdovkou naplánován ostrý start do 3km dlouhého stoupání. První věc, která mě překvapila, byla ohleduplnost v balíku, který byl v kontrastu s jinými masovými závody. Nikdo si zde nedovolil podjíždět, kličkovat či házet vlny, zkrátka kvalitní startovní pole bez "závodníků do prvního kopce bylo znát". Po ostrém startu se celé startovní pole začalo v dlouhém kopci rychle selektovat, já si držím mírný odstup za první skupinou, jede se mi dobře a tepově se držím v rozumných hodnotách do 180 tepů. Po mírném narovnání profilu si dojíždím první odpadlíky ze skupiny přede mnou a v následném sjezdu se dostávám do první skupiny, kde se o tempo stará Šilar, Kaněra, Bogár, Jobánek a další, takže společnost více jak solidní. Ovšem díky náročnému profilu se v dalším stoupání skupina trhá a já zůstávám ve skupině s klukama z Pítrsbikes, kde jedeme krásné tempo bez nastupování.

Občas se je snažím na špici vystřídat, ale jakoby jim to spíš vadilo a nechávají si mě za radši zády, no upřímně, mně to nevadí. smiley Tímto tempem brzdy dojíždíme lidi ze skupiny před náma, jedním z nich je i Kutnohorský dřevorubec, Kuba Kavalír, který se hned zabuduje do naší skupinky. Na 30.km za Bradleckou Lhotou dojíždíme další početnější skupinu, na nic nečekáme a hned jim „nastupujem“, tou dobou se pohybuju na 8mém místě celkově, no celkem dobrý. Následující stoupání na Chlum je pro mě nekonečné, držím se za zadním kole Kavase, ale jedu hranu, stoupání se stále utahuje až k 18%. Naštěstí držím kontakt a v dalším sjezdu jsme zas kompaktní skupina.

Následují těžké sjezdy, kde se takticky pohybuji v popředí skupiny za Kavasem a vypracováváme si menší náskok, ale zde si vybírám svůj díl smůly a chytám pomalý defekt na zadek. V půlce sjezdu musím již zastavit a dofukovat, tím mi ujíždí celá skupiny a sám je nemám šanci dohnat. Jedu tedy dalších 10km sólo jízdu a v hlavě mám myšlenku to zabalit, protože plášť není schopen udržet tlak nad 1 bar. Ve Rváčově na 50. km stojí tatík s občerstvením, takže po výměně lahve opět foukám a následně se připojuji do skupinky s Honzou Černým a Petrem Sulbacherem. V následném stoupání na Žlábek necháváme v dáli Petra a s Honzou pokračujem ve dvou vstříc Kozákovu. Zde již začínám trpět, plášť se mi opět žvýká, takže další povinná zastávka a foukání. Honza mi ujíždí a já zas jedu sám, na morálku peklo. Následných 20km do cíle je již nekonečných, bolí mě záda, nohám už chybí tah a zadní plášt zas měkne. Poslední kilometry již odpočítávám a o to víc sráží mojí psychiku, když na 82. km je mi sděleno, že ještě 8 km do cíle! Možná se zdá 5km navíc málo, ale když už člověk bojuje sám se sebou, tak každý metr bolí. Nemusím ani naznačovat, že tyto poslední kilometry nejsou po žádném asfaltu, těžký singly střídájí průdké výjezdy, kde uvažuji i nad chůzí. Náladu mi zvedá nápis Lomnice nad Popelkou a v hlavě začínám myslet na gulášek v cíli, jenže další zrada! Místo přímého směru do cíle, objíždka, jak jinak do kopce. Posledních 120 výškových metrů už odpočítávám po centimetrech a v čase 4:23:57 se dostávám do cíle na 12. celkově a 3. v kat. Expert! 

Související články

Galaxy Zruč 28/7

Víkend 28-29/7 jsem už dopředu odepsal jako pracovní galeje na chatě, a tak mě ani moc nezajímalo, co kdo kde pojede. Na poslední chvíli se ovšem rozhodlo, že sobotu budu mít volnou. Ve čtvrtek se rozkoukávám co by tedy připadalo v úvahu. Blízko Prahy se jely hned dva závody: Houštka z Poštovky a Galaxy Zruč. Do Zruče jsem chtěl jet i loni, navíc nemusím palbu po rovince ve skupině, což by mne v Houštce čekalo na 100%.

Zbraslavský běh 7/12

V neděli 7. prosince se běžel závěrečný podnik velké ceny HSH a sice Zbraslavský běh. Závod sám o sobě má již celkem tradici a na startu 26. ročníku se sešlo kromě velmi početných dětských kategorií 124 borců o borkyň k hlavnímu závodu. Trasa začíná „vyzouvákem" po žluté turistické k ...

Author 50 Bezděz 2009

Na třetí červnovou sobotu připadá rovinatá klasika v podobě závodu Autor Bezděz 50. Jak už z názvu vypovídá, jedná se o trať 50 km dlouhou, vedoucí převážně v rovinatějším, ale písečno-kořenitým terénem pod hradem Bezděz nedaleko od Máchova jezera. Z našeho teamu sem se na závod vydal sám, jelikož každý už měl na tuto sobotu naplánováno něco jiného. Jelikož se v závodě jela i soutěž teamu, začal sem shánět nějaké dobré „koně“.