Trek Night XC Hostivař + Běh na Petřínskou rozhlednu 2012

Nabídka podzimních závodů o víkendu už zdaleka není tak pestrá jako v plné sezoně, naštěstí pro ty, kteří ještě nechtějí hibernovat, je možnost sportovního vyžití a vybití i v týdnu. Rozjel se středeční pohár nočních XC a běžecká sezona, ta nekončí nikdy. Podle hesla po práci legraci, jsem se rozhodl vyzkoušet, jak se to dá stíhat.

 

Trek Night XC Hostivař

 

Stíhat start v půl osmé je i pro většinu pracujících celkem řešitelné. Já jel ráno do práce na kole s nabaleným batohem a v podvečer přímo na start. Vyšlo mi to akorát na prezentaci a projetí jednoho kola. I s mojí nadprůměrnou vizuální pamětí jsem zachytil jen fragmenty okruhu. Orientace v nočním prostředí je naprosto odlišná, vnímáme jiné podstatné věci. Chce to párkrát v noci vyjet, aby se to člověk naučil. Pro závodění je nutné nepodcenit světla a mít kromě hlavního na řidítkách i doplňkové na helmě, jinak se nedají jezdit ostřejší zatáčky v rychlosti. S nočním závoděním mám už dost zkušeností a pro mě osobně čím užší a točivější pěšinky, tím lépe.

 

Samotný závod na 4kola v délce zhruba 4,5km byl neskutečně namotán po cestách, pěšinkách i úplně mimo cesty. Stavitel trati podle mě vhodně zkombinoval obtížnost a zábavnost. Kromě jednoho úseku nebyl sjezd ve vyšší rychlosti, takže nehrozily vážnější pády.

 

Na startu se nás sešlo zhruba čtyřicet, to mi přijde vzhledem k teplotě kolem šesti stupňů jako pěkné číslo. Po startu se na nic moc nečekalo a vyrazili jsme vstříc tmě. Ve druhé třetině okruhu situaci opepřilo mírné bloudění vedoucí dvojice Tatíček-Vrkoč. Na čele jsme minuli odbočku, já na ně zařval, ale neotočili to. Vrátil jsem se na trať až na druhém fleku, po chvíli jsme oba bloudiče sebrali na křížení tratě a společně pokračovali pod hlavní kopec v závěru okruhu. Tady nastoupil Petr Tatíček a já zhodnotil, že s ním dneska závodit nebudu. Pokračoval jsem poměrně svižně na druhé pozici, kterou jsem byl rozhodnut uhájit. V technických pasážích jsem pronásledujícímu Robertovi mírně ujížděl, na přehledných úsecích mne naopak stahoval. Opět jsem chvíli bloudil ve druhém kole, což mne donutilo přidat, abych obnovil náskok. Poslední dvě kola už jsem jel sám a snažil se nedělat chyby. I tak nebylo jediné ze čtyř kolo, kde bych všechno jel optimálně. Cílem jsem projel v pohodě po 52 minutách závodu, což je tak akorát délka na noční skotačení, aby se nezačalo zajídat.

 

Rychlá převlíkačka a pak už jen výměna dojmů z trati nad horkou griotkou, kterou jsme si krátili čas do vyhlášení. Osobně dávám podobným akcím palec nahoru. Už se těším, jak za týden v Krčském lese budu opět krájet tmu bílým světlem ledkových lamp.

 

 

Běh na Petřínskou rozhlednu – seriál běhů do vrchu Kopec

 

Trochu z jiného soudku byla čtvrteční akce. Expresní úprk z práce, rychlé převlečení, prezentace, deset minut na rozhýbání a lehce po páté odpolední jdeme na to. Zhruba 140 běžců, to je pěkná účast. Konkurence slušná, mezi běžci a lyžaři moc nezapadám. Oblečení na běhání z lidlu, boty z výprodeje za litr, sportester nemám. Navíc to běžím v kroskách, když to je z 95% asfalt. Taktika je po včerejšku jasná. Běžet šrot na Nebozízek a když by to vypadalo na bednu, tak se kousnout, když ne tak turistika. Přestože jsem cyklista, nejsem v běhu až takové ořezávátko, celé to je o tom si umět hrozně naložit. To mi jde dobře.

 

Trasa vede od pomníku na Újezdě směrem k severní zdi, podle ní po schodech, ve druhé půlce průchodem skrz, pasáž volným terénem a výběh na vrstevnici půlící Petřínské sady. Po ní se běží přes Nebozízek k Hladové Zdi, podél zdi a později mezi pískovcovými útvary ke kolejím Strahov. Tady se prudce točí pravá a přes růžové zahrady a horní stanici lanovky směřujeme k rozhledně. 291 schodů na vrchol je závěrečný bonus.

 

Jak to na běžeckých závodech bývá, od začátku plný kotel. Na schodech Seminářské Zahrady krystalizuje pětičlenná selekce. Vlaju jako pátý vagonek. Ve volném terénu už se to začíná natahovat.  Ač se mi moc nechce, musím horší stopou jít o dva dopředu. Sice mě to stálo dost sil a jsem na maxu, ale takticky to bylo nutné. Na traverzu si docvakávám druhého. První už má bohužel dost velký náskok. Snažím se v háku orazit, ale po metrech se k nám blíží pronásledovatelé. Rovinky nejsou moje silná stránka, ale teď se láme chleba a já nechci ztratit náskok. Lepší risknout to v půlce, než se drtit v závěru. Stoupání podle Hladové Zdi mi dává zle. Vedoucí závodník je jiná liga a už má na mě tak 80metrů. Daří se mi stabilizovat tempo, s tím mívám po nástupu často problém. Tohle není jako na kole, kde se lehce ubere, nebo orazí na ve sjezdu. Běh, jakmile se dostanete na závodní intenzitu, prostě jenom hodně bolí a máte pocit, že došel kyslík.

 

Blížím se k rozhledně s pronásledovateli na zádech. Před startem jsem si říkal, že schody mi jdou a budou moje silná stránka. To jsem si říkal pěknou blbost. Do mezipatra to jakž takž jde. V duchu si říkám, že už to musí být kousek. Chyba lávky. Jak jsem se později dozvěděl, mezipatro je pouze třetina věže. Zle mi seká, spíš ale psychicky, vzduchem létají nepublikovatelné výrazy. Koukám na schody pod sebou, zda-li mne někdo nedohání (později zjišťuji, že jsem koukal na schodiště vedoucí dolů, dvojitá šroubovice to jsem tou dobou fakt neřešil). Když už to vypadá, že to nikdy neskončí a já umřu na nedostatek kyslíku, je taky vršek a cíl. To byl zase nápad teda. Euforie ze zisku druhého místa přebíjí bolest nohou a já se kochám výhledem na Prahu. Je zalitá podvečerním podzimním sluncem a vypadá nádherně. Je to příhodná odměna za vynaloženou dřinu. 

 

Cestou domů jsem se ještě hezky prošel po městě, a pak už jen zasloužený odpočinek v teple domova. Kombo dvou závodů po sobě ve všední den, je už možná trochu moc, ale jeden týdně, pro zpestření programu je dobrou volbou. Zkuste a uvidíte.


Článek o XC Hostivař na MTBS. 


Související články

TZB Houštecký cyklomaraton 2008 - náš team na bedně

Poslední červnovou sobotu se jel kousek od Prahy ve Staré Boleslavi další závod Poštovní spořitelna maratón série TZB Houštecký cyklomaratón. Start a cíl je situován u sportovního areálu v samotné Houšťce u Staré Boleslavi. Závod díky svému rovinatému profilu bez většího kopce se řadí mezi rychlé závody s průměrem, za který by se nemusel stydět ani dobrý silniční cyklista. Náš team měl zastoupení v podobě Jitky, která se postavila na delší variantu trati, která měla cca. 78 km a Otu, který věřil v úspěch na trati krátké (50 km). Na start v /10:30/ se jako první postavila Jitka a ihned po startu si držela vedení ve své kategorii žen do 40 let. Jedinou vážnou soupeřku pro Jitku znamenala Jana Martínková z teamu cyklotrenink.com.

Běh do vrchu: Listonošův Krpál 15/3

V okolí Prahy pořádá již několik let sdružení Kopec sérii závodů do vrchu. Některé jsou snadné, jiné brutální, ale jak už u závodů do vrchu bývá, všechny spravedlivé. První podniky seriálu začínají již v únoru a běhá se v průběhu celého roku, většinou v neděli a někdy i v ...

Sázavský Blizák 2009

Nejprve jsem plánoval na víkend 20-21.6. volno, nicméně poté jsem se rozhodl že si zajedu "lokální" závod na sázavě - Sázavský Blizák. Trasu jsem zvolil kratší - 42km a myslím že jsem udělal dobře. Byl jsem poměrně znaven z celého týdnu a tak jsem se potřeboval pořádně rozjet. Na místě startu,...