Trek Night XC serie

Po loňské,  zraněním vynucené, pauze jsem se na seriál nočních závodů Trek XC Night hodně těšil. Akce, která nemá v ČR obdoby je nejen o závodění, ale hodně i o zážitku a relaxaci. Na startovním roštu se tak setkávají různé skupiny, od čistokrevných závoďáků po nadšence do noční jízdy.

Petr Polívka trasy každoročně o malý kousek vyšperkuje a dá se říct, že dneska mají parametry slušného XC střední obtížnosti. Velký důraz se klade na bezpečnost, technické úseky jsou navrženy tak, aby se v nich jelo menší rychlostí a případná technická chyba nekončila velkým zraněním. Kdo to ale chce vyhrotit a jede plný plyn stylem brzda-plyn, záhy zjistí, že potkat strom, nebo položit začátku až k zemi je otázkou setiny sekundy.

První závod v Hostivaři je vždy skokem do neznáma. Kdo přijede a jak na tom na sklonku sezony bude? Svoje k tomu řekla i příroda a přichystala pro den závodu déšť. Již dost náročná trasa tím dostala další rozměr. V zaváděcím kopci po startu první půlku jedu volněji, pak přidám a propracuji se blízko čela, před prvním sjezdem si skočím na první flek. Zatím dobrý. V technice mi úvodní pasáže nejdou moc od ruky a po chvíli jedu třetí. Ani fyzicky to není zdaleka ono. Když se opět dostanu na čelo, jedu autopilota a sázím kufr. Po návratu na trať se až do půlky třetího kola držím v čelní trojce s Henďou a Petrem Kubelkou. Stojku mi vystavuje prudké stoupání od přejezdu výpustě přehrady, nechutná to zle. V závěru jen limituji ztráty a čím dál tím kluzčí trati jedu už na jistotu. Ve finále teda za tři s minutovou sekerou na Petra. Líp to ale nešlo.

Druhé dostaveníčko v Hostivaři o týden později se nese v podobném duchu, až na to že je větší kosa a prší víc. Singlíky s měkkou hlínou se stávají ledovým kluzištěm a pilotáž vyžaduje maximální soustředění. Kdo má pláště na bahno, je jasně king. I drobná chyba končí velkými problémy a počítat chvíle, kdy jede kolo ve smyku, nemá smysl. Trasa, která mi za sucha sedí, je najednou velká pruda. Do půlky druhého kola jedu na kontakt, pak už až do cíle nevidím, kromě jezdců co beru o kolo, nikoho. Ve třetím kole to dokonce v jedné klopence místního ilegál bike parku pokládám na vnitřek – nepodržela. Do cíle dokloužu a dosurfuju jako koule bláta lehce znechucen. Druhý flek za Henďou a sekera kolem 40sekund. Náročnost tratě se potvrzuje ve výsledcích, na necelé hodině závodu, jsou v první desítce mezery minuta až dvě mezi jednotlivými zavoďáky. Pro mě osobně tohle bylo mimo kolonku zábava a relax.

Přesouváme se do Cholupic a následuje legendární okruh na Točné. Proběhly zde změny, nicméně princip je stejný. Jenom jeden kopec a mix místních špeků. Od startu za to bere David Klap. Má to tady najetý do posledního kamínku. Chvíli to zkouším orvat i já, ale chybí mi na to vydržet maximální tempo déle než pár desítek sekund. Trať je pro jednou téměř suchá a dá se to solidně hrotit. Tak to hrotíme. Co chvíli v listí skryté větve, kořeny a kameny berou řídítka z ruky a je to tak trochu high speed loterie. David s Henďou mi někde ve druhém kole cukli a když pak na nevinném místě ve třetím kole jdu díky spadlému řetězu v naprázdno prošlápnuté zatáčce k zemi, ztrácím kromě času i motivaci to dál hrotit. Nadávám, páčím zaseklý řetěz a nechám se předjíždět závodníky, kterým jsem před chvíli dal kolo. Dopižlám to na třetím fleku se sekerou dvě minuty na Davida a minutu na Henďu. Suverénně nejhorší výkon v noční sérii, mohu být rád, že si mě nedal Pavel Nosek. V koncovce byl nepříjemně blízko.

Poslední závod je jiného charakteru, místo čtyř okruhů se jede jen jeden. Dějištěm je opět Točná a tentokrát nám stavitel naordinoval skutečně spektakulární jízdu. I za cenu únavy si to jedeme s kamarádem v předvečer závodu projet – trefujeme zhruba 95% trasy a hodnotíme to jako nutnost. Počasí v den závodu je téměř ideální a vše je suché, včetně vrstvy hlíny pod nánosy listí. Od startu to nenechávám náhodě a před nájezdem na singly jdu na čelo balíku. Cítím se dobře, hlavně díky tomu, že od začátku série jsem obnovil trénink intenzit a začíná to být vidět. Po chvíli plné palby po notoricky známých singlech mám překvapivě mezeru. Za mnou vede balíček pronásledovatelů David Klap a to je záruka, že pojedou technicky bez velkých chyb. Snažím se jet rovnoměrné tempo, hlavně v klidu. Ještě nikdo nevyhrál tím, že se vykašil v prvních kilometrech. Zhruba v půlce okruhu je můj náskok kolem 20ti sekund nad pronásledovateli. Díky členitosti tratě ale po většinu času nemají vizuální kontakt, což je pro mě plus. Z nejvyššího bodu u bunkrů trasa padá po skutečně lahůdkových singlech až do Komořan. Zbytky sil si vezme výjezd k Letišti, lehce se zhoupneme po silglech a následuje nejprofláklejší trail Lávky. Tady to znám a jedu hranu. Žádná legrace na HT, ale co se dá dělat. Vyplivne mě to v Komořanech u fabriky, sjezd po chodníku podle silnice a následuje Pakárna, skutečně s velkým P. Zhruba 3,5km úsek po asfaltové cyklostezce podle řeky až do loděnice pod Branickým mostem. Po hodině šrotu v lese, individuální gumovačka je přesně to, co mazlíčci nemají rádi. Rozjíždím tempo, o kterém si myslím, že vydržím a za nekonečně dlouhou chvíli to je za mnou. Nic co bych dobrovolně chtěl opakovat, určitě ale zajímavý prvek, který dodá závodu další taktický rozměr. Pár minut mi trvá, než to rozdýchám, pak už převažuje dobrý pocit, že to konečně klaplo a dojel jsem si pro první flek. Půl minutu po mě se přiřítí skupinka pronásledovatelů Marek Vágner, Henďa a Martin Klofanda.

Konečně je čas na pivko a pokec. Po vyhlášení závodu se vyhlašuje celá série, kde mi patří druhé místo. A pak už jen další pivo a pivo a pivo a… a přání, že se příští rok zase sejdeme.  Díky Petře, bylo to skvělý.

Fotogalerie: 

Související články

XC Nasavrky 13.4.2008

Po sobotním poháru jsem přespal v Pardubicích u příbuzných a na lehké vyjetí vyrazil do Nasavrk. Již potřetí se tam jelo XC jako součást ceny Nasavrk v běhu. Běh je velmi známý, dorazila obrovská konkurence. Prvních osm běžců absolutně tradičně z Afriky, vítěz pražského ½ Hervisu doběhl až 4tý. Na XC, letos byla slibovaná nová technická trať, dorazilo i několik jezdců ze soboty, kteří dali Nasavrkám přednost před Pardubickou Alpinou.

24 Hodin MTB Bystřička 12-13/7 2008

Kudla ve vedru, kudla v dešti, kudla v blátě, asi tak bych na úvod charakterizoval druhý podnik seriálu 24 hodinovek MTB. Přijel jsem osvěžen 4 hodinami spánku po dovolené v Itálii a jediné na co jsem myslel při příjezdu do Bystřičky bylo, kde si v klídku tak 8 hodin schrupnout. Po týdnu nad 2000mnm mě bolela hlava a byl jsem ve vlažnějším rozpoložení. Ale nálada zbytku teamu mě rychle vtáhla do dění. První info o trati /7,3km 171m převýšení/ bylo, že je silová a není kde odpočívat, tak to není až tak dobrá zpráva. Ale podmínky jsou pro všechny stejný, takže nemá cenu to řešit. První rundu jede Tomáš a tak všichni vyhlížíme, kdo přijede první do cíle. Trochu nás zarazí, že to je závodník konkurenční 4ky. A to znamená jediné, bude boj! Já jsem ale přijel dneska vyhrát, takže druhej flek nepřipadá v úvahu.

První závod Českého poháru v půlmaratonu

Minulý týden jsem zahájil závodní sezónu na silnici, a to „Prvním šlápnutím“, které pořádají Vinohradské šlapky. Výsledky tohoto závodu byly dosti zmatečné, takže v podstatě ještě ani teď nevím, jak jsem to vlastně zajel. Holt bez čipů měřit okruhový závod se...