VIPrahlý BAJKonur

Prvního letošního MTBO jsem se nemohl dočkat. Je to moje nejoblíbenější disciplína, přeci jen šlapat umí kde kdo, ale ještě u toho myslet, to už je pro některé borce oříšek. Hned po oznámení závodního prostoru v březnu jsem si čas od času vzal mapu a promýšlel, kam bych dal já kontroly a kudy bych případně jel postupy. Dost mi pomahálo i vědomí, že se jedná o téměř můj domácí revír.

8/5 ráno se v Psárech sešlo téměř 200 bikerů a přišlo se podívat i sluníčko. Pár klasických úkonů před startem a už je 10,20 - mapy rozdány a jede se. Před závodem mi pořadatelé prozradili, že K jsou fikaně v půlkách kopců, aby bylo těžké plánovat postupy, paráda. Koukám do mapy, déle než obvykle a snažím se vymyslet jak. První rozhodnutí a správné – sever nejdříve a Horní požáry od západu.

Na rozjezd si dávám rovinku do Libeře a šlape se mi skvěle. Abych odradil případné soupeře jedu kudlu J Beru první K v kopci na Radlík, pak místo lákavého traverzu jistotka přes kopec a první problém. Druhou K hledám snad 8 minut, ach jo. Ale pak už to sviští 4 další postupy jedu naprosto čistě a bez problémů. Top secret zkratkou ze záhořanského údolí do Petrova smazávám kufr z Radlíku a přes K lihovar to rvu na Třeštibok. V dálce vidím někoho z Jehlanky, docela si dává, tak si dávám víc a v terénu ho dotahuju. Za K na vyhlídce mě pouští a ve sjezdu mu ujíždím.

Kontrola nad Luka pod Medníkem bez problémů, stejně jako na žluté TZ nad Jílovým. Plná palba do Vlčí rokle po modré a cyklostezce, tady se rozhoduji, že si tedy romanticky rokli vytlačím, než se vracet na cyklostezku. Časově asi na stejno, ale za víc sil. Vlčí rokle je krásná a to nejde vynechat. Na Horních požárech asi minutku hledám, nakonec je K skrytá tak, že ve směru mého příjezdu ji nebylo vidět. Pokračuji před Panskou skálu /K/ a pak po zelené na Markvartský rybník /K/. Všechno jde jak má, síla je a nekufruju. Od rybníka jedu po silnici a po zelená na K Jezírkův lom. Na odjezdu riskuji, že trefím pešinkou lesem po ani ne 100metrech cestu, ale jedu asi po nesprávné pěšině a nakonec si pár stovek metrů zajíždím, ale vzhledem k tomu, že další směr je dolů, není to časově až tak hrozné.

Pokračuji skvělou modrou na rozcestí Drnka /K/, červenou přes K u Chotouně a dál až na žlutou a K v Pohoří. Do cíle zbývají dvě K a více jak hodina do limitu. Jsem už docela utahanej, přeci jen kopců bylo dost, ale jede se mi pořád dobře. Beru K u Nechánic a na velkou pilu to smažím k René. Ve sjezdu po červené do Psár beru poslední K a frčím plnej kotel do cíle. Přijíždím, v cíli ještě nikdo, ani dvojice MM, který startovali 20minut přede mnou. Pořadatelé jsou trošku zaskočený tím, že mám tak rychle všechno. No já překvapenej nejsem, když se jede kudla bez chyb tak to pak MTBO frčí. Nebýt toho začátku bylo by to pod 3 hodiny. Tachometr jsem měl nějak rozladěnej, takže údaje přesně nemám, ale podle mapy jsem to nacvakal na 52km. Na bednu si pro první místo jdu v dresu Ski and Bike a mám velkou radost, že se mi povedlo skvěle zajet krásný závod a dokonce i vytyčit traťový rekord, pro případné zájemce o objetí trasy někdy v budoucnu.

Související články

XC Nasavrky 13.4.2008

Po sobotním poháru jsem přespal v Pardubicích u příbuzných a na lehké vyjetí vyrazil do Nasavrk. Již potřetí se tam jelo XC jako součást ceny Nasavrk v běhu. Běh je velmi známý, dorazila obrovská konkurence. Prvních osm běžců absolutně tradičně z Afriky, vítěz pražského ½ Hervisu doběhl až 4tý. Na XC, letos byla slibovaná nová technická trať, dorazilo i několik jezdců ze soboty, kteří dali Nasavrkám přednost před Pardubickou Alpinou.

Salzkammergut Trophy 2008, 2. část

Jak sem již slíbil v minulém článku, zde je pokračování a další report ze Salzkammergut trophy 2008. Po týdením bikování v rakousko – italských dolomitech jsme se v pátek ráno zabalili, naložili kola, věci i sebe do auta a vydali jsme se směrem Salzburg, do místa našeho dalšího ubytování. Cestou jsme se ještě naposledy stavili v Lienzu, kde jsme natankovali kvalitní a opravdu lepší benzín než v ČR (o litr nižší spotřeba i s klimatizací) a pak jsme již upalovali směr Spittal a dál Taurenským tunelem po dálnici do Salzburgu. Do místa našeho ubytování jsme dorazili lehce po druhé hodině odpoledne. Po drobném nedorozumění jsme se ubytovali v pronajatém bytu v domě na kraji Salzburgu, kousíček od německých hranic. Vybalili jsme a odpoledne jsme se jeli všichni společně lehce projet před zítřejším závodem. Večer pak za námi dorazila Jana Martínková s Michalem Prokopem, a tak jsme na zítřejší závod byli komplet. Kromě Michala který jel 200 km trať, jsme všichni byli přihlášeni na krátkou variantu, tedy 56,7 km dlouhou trať.

1. závod KPŽ - Kutná Hora

Na první závod Kola pro život 2009, což je mimochodem již 10. Ročník, jsem se přihlašoval až na poslední chvíli, tedy na startu. Z toho také vycházela moje startovní pozice která nebyla moc příznivá. V minulých letech jsem KPŽ moc nejezdil, takže ani body nejsou. Smířil jsem se tedy s tím, že...