Viprahlý Bajkonur 18.4.2009

Rok se sešel s rokem a je tady další ročník populárního MTBO. Letos to pořadatelé řádně nafoukli a místo loňských 4 hodin nám vyměřili limit rovných 7. Kategorie solo nebyla vypsána a tak jsem se domluvil s Otou, že si to dáme spolu. Plán byl, že to bude lehké rozjetí před sezonou a o tom, že by se nejelo na bednu nebyla řeč. Ještě na startu jsme byli plni optimismu a zcela nad věcí.

Krátký střih o pár hodin později. Ležím v kufru auta, mám na sobě úplně všechno oblečení, je mi hrozná zima a jsem úplně prošitej. Koho zajímá co se událo v mezičase, ať čte dál.

Předstartovní přípravy jsou už rutina a bez nějakého zádrhele již čekáme na startu na rozdání map. Závodní prostor částečně znám - což se ovšem neukázala jako výhoda -, tak jsem přibližně věděl, kde jsou kopce a kde ne. Pro upřesnění, byly všude Laughing. Nafasovali jsme tedy mapu a chvíli do ní koukám, no nic mě nenapadá, tak navrhuju jako cíl Medník a pak pár postupů, co vypadají celkem zajímavě. Vzhledem k délce závodu asi nemá smysl popisovat  detailní trasu, při pohledu na záznam to vypadalo jako nejnovější model od Narexu. Hned z počátku jsme netrefili jednu cestu a dali si běh svahem po kamenech a šutrech. Pak více než hodinu vše probíhalo téměř ideálně. Kontroly jsme nacházeli a jezdili dobré a krátcé spojnice.

Kritický okamžik číslo jedna přinesl závěr druhé hodiny závodu, kdy Ota dřevorubeckým stylem rozštípnul strom a svoje Giro Ionos. Moc k smíchu to nebylo, naštěstí kromě materiálních škod se nestalo nic většího. Druhá krizovka nám došla na Rabyni, kdy jsem zjistil, že proti předběžné mapě na webu se rozšířil závodní prostor a posledním místem na překonání řeky není Rabyň, ale Živohošť. Tak to byla velká rána a velká mapová chyba. Jak jsme se blížili k půlce limitu, už jsme to začínali cítit o nejelo se nám tak jako na začátku. Postupovali jsme dále už bez navigačních problémů a cesta v klídku ubývala, kartička kontrol se plnila a vypadalo to na reálný plán, že stihneme vše, bez jedné kontroly.

Ve stoupání ze Štěchovic na Hvozdnici, což bylo po více než pěti hodinách závodu, nás dojela dvojka mlaďasů. Nedalo se nic dělat a začali jsme závodit v dost XC stylu. A to už bolelo. Na další kontrole jsme nasadili z kopce hranu s cílem narazit K jako první a pak zmizet. Zadařilo se a totální podlahou jsme pokračovali do Davle a pak přes kopec na Petrov. Do cíle zbývala hodinka a něco a nám dvě kontroly. Na mě i Otovi bylo vidět, že nejradši bychom už to měli z krku, ale bojovali jsme dál. Po kontrole na kopci Pepř jsme ale zhodnotili situaci a otočili to do cíle. Plánovaná trasa přes Dolní Studené a Žampach by nemusela vyjít. Byli jsme na tom tak,že nám mohlo kdykoli seknout totálně.

V cíli jsme měli více jak půlhodiny do limitu, tak alespoň mezi těmi co měli stejně kontrol /všechny bez dvou/ jsme byly na tom dobře. Ovšem potvrdilo se, že kdo se specializuje na orienťáky, má výhodu a nakonec nás porazilo pět dvojic. Výherci měli všechny kontroly a ještě byli v cíli dříve než my. Respekt, najeli o 15km více než my. Závod potvrdil, že i MTBO závodníci mají fyzičku jako prase a navíc k tomu umí dobře a rychle mapovat. Tentokrát uznávám, že v mapě jsem měl velkou rezervu a i náročnost trasy byla v závěru nad naše síly.Sezóna teprve začíná a plánuji ještě pár dalších MTBO, tak uvidíme jak to půjde.

Související články

Zbraslavská Osma Jaro 2008

Podle všech pravidel tréninku by po těžkém závodu měla následovat kompenzace a klid. Ovšem pravidla jsou tady většinou k tomu, aby se porušovala a tak jsem se hned následující den po Malevilu vydal na Zbraslav na malý XC závod Zbraslavská Osma. Jezdí se zde již tradičně na jaře a na podzim a na startovních pozicích se míchají opravdoví hobíci s ostřílenými borci, kterým nedělá problémy jezdit bednu na velkém závodě.

Zahořanská Klika 14/9

O nultém ročníku tohoto závodu jsem se dozvěděl jen den před jeho konáním. Jediná informace byla: v 10:00 v Libři na fotbalovém stadionu, 45km. Co víc vlastně je potřeba vědět? I tak jsem ještě stačil myšlenkou na účast nakazit Jitku s Petrem. Osobně jsem účasti moc šancí...

Mtb Posázavím

Prvomájový závod, který se již tradičně koná v den státního svátku, připadl tentokrát na pátek. Únava z minulého víkendu naštěstí odezněla včas a tak jsem byl připraven vpohodě. Náš tým zde měl početné zastoupení, jeli jsme ve složení: Lukáš, Ota, Blacky a Jitka. Já jsem měl bohužel až druhou...