Viprahlý Bajkonur 18.4.2009

Rok se sešel s rokem a je tady další ročník populárního MTBO. Letos to pořadatelé řádně nafoukli a místo loňských 4 hodin nám vyměřili limit rovných 7. Kategorie solo nebyla vypsána a tak jsem se domluvil s Otou, že si to dáme spolu. Plán byl, že to bude lehké rozjetí před sezonou a o tom, že by se nejelo na bednu nebyla řeč. Ještě na startu jsme byli plni optimismu a zcela nad věcí.

Krátký střih o pár hodin později. Ležím v kufru auta, mám na sobě úplně všechno oblečení, je mi hrozná zima a jsem úplně prošitej. Koho zajímá co se událo v mezičase, ať čte dál.

Předstartovní přípravy jsou už rutina a bez nějakého zádrhele již čekáme na startu na rozdání map. Závodní prostor částečně znám - což se ovšem neukázala jako výhoda -, tak jsem přibližně věděl, kde jsou kopce a kde ne. Pro upřesnění, byly všude Laughing. Nafasovali jsme tedy mapu a chvíli do ní koukám, no nic mě nenapadá, tak navrhuju jako cíl Medník a pak pár postupů, co vypadají celkem zajímavě. Vzhledem k délce závodu asi nemá smysl popisovat  detailní trasu, při pohledu na záznam to vypadalo jako nejnovější model od Narexu. Hned z počátku jsme netrefili jednu cestu a dali si běh svahem po kamenech a šutrech. Pak více než hodinu vše probíhalo téměř ideálně. Kontroly jsme nacházeli a jezdili dobré a krátcé spojnice.

Kritický okamžik číslo jedna přinesl závěr druhé hodiny závodu, kdy Ota dřevorubeckým stylem rozštípnul strom a svoje Giro Ionos. Moc k smíchu to nebylo, naštěstí kromě materiálních škod se nestalo nic většího. Druhá krizovka nám došla na Rabyni, kdy jsem zjistil, že proti předběžné mapě na webu se rozšířil závodní prostor a posledním místem na překonání řeky není Rabyň, ale Živohošť. Tak to byla velká rána a velká mapová chyba. Jak jsme se blížili k půlce limitu, už jsme to začínali cítit o nejelo se nám tak jako na začátku. Postupovali jsme dále už bez navigačních problémů a cesta v klídku ubývala, kartička kontrol se plnila a vypadalo to na reálný plán, že stihneme vše, bez jedné kontroly.

Ve stoupání ze Štěchovic na Hvozdnici, což bylo po více než pěti hodinách závodu, nás dojela dvojka mlaďasů. Nedalo se nic dělat a začali jsme závodit v dost XC stylu. A to už bolelo. Na další kontrole jsme nasadili z kopce hranu s cílem narazit K jako první a pak zmizet. Zadařilo se a totální podlahou jsme pokračovali do Davle a pak přes kopec na Petrov. Do cíle zbývala hodinka a něco a nám dvě kontroly. Na mě i Otovi bylo vidět, že nejradši bychom už to měli z krku, ale bojovali jsme dál. Po kontrole na kopci Pepř jsme ale zhodnotili situaci a otočili to do cíle. Plánovaná trasa přes Dolní Studené a Žampach by nemusela vyjít. Byli jsme na tom tak,že nám mohlo kdykoli seknout totálně.

V cíli jsme měli více jak půlhodiny do limitu, tak alespoň mezi těmi co měli stejně kontrol /všechny bez dvou/ jsme byly na tom dobře. Ovšem potvrdilo se, že kdo se specializuje na orienťáky, má výhodu a nakonec nás porazilo pět dvojic. Výherci měli všechny kontroly a ještě byli v cíli dříve než my. Respekt, najeli o 15km více než my. Závod potvrdil, že i MTBO závodníci mají fyzičku jako prase a navíc k tomu umí dobře a rychle mapovat. Tentokrát uznávám, že v mapě jsem měl velkou rezervu a i náročnost trasy byla v závěru nad naše síly.Sezóna teprve začíná a plánuji ještě pár dalších MTBO, tak uvidíme jak to půjde.

Související články

XC Nasavrky 13.4.2008

Po sobotním poháru jsem přespal v Pardubicích u příbuzných a na lehké vyjetí vyrazil do Nasavrk. Již potřetí se tam jelo XC jako součást ceny Nasavrk v běhu. Běh je velmi známý, dorazila obrovská konkurence. Prvních osm běžců absolutně tradičně z Afriky, vítěz pražského ½ Hervisu doběhl až 4tý. Na XC, letos byla slibovaná nová technická trať, dorazilo i několik jezdců ze soboty, kteří dali Nasavrkám přednost před Pardubickou Alpinou.

24 Hodin MTB Bystřička 12-13/7 2008

Kudla ve vedru, kudla v dešti, kudla v blátě, asi tak bych na úvod charakterizoval druhý podnik seriálu 24 hodinovek MTB. Přijel jsem osvěžen 4 hodinami spánku po dovolené v Itálii a jediné na co jsem myslel při příjezdu do Bystřičky bylo, kde si v klídku tak 8 hodin schrupnout. Po týdnu nad 2000mnm mě bolela hlava a byl jsem ve vlažnějším rozpoložení. Ale nálada zbytku teamu mě rychle vtáhla do dění. První info o trati /7,3km 171m převýšení/ bylo, že je silová a není kde odpočívat, tak to není až tak dobrá zpráva. Ale podmínky jsou pro všechny stejný, takže nemá cenu to řešit. První rundu jede Tomáš a tak všichni vyhlížíme, kdo přijede první do cíle. Trochu nás zarazí, že to je závodník konkurenční 4ky. A to znamená jediné, bude boj! Já jsem ale přijel dneska vyhrát, takže druhej flek nepřipadá v úvahu.

První závod Českého poháru v půlmaratonu

Minulý týden jsem zahájil závodní sezónu na silnici, a to „Prvním šlápnutím“, které pořádají Vinohradské šlapky. Výsledky tohoto závodu byly dosti zmatečné, takže v podstatě ještě ani teď nevím, jak jsem to vlastně zajel. Holt bez čipů měřit okruhový závod se...