Winter Trans Brdy 15/11

„Přijeďte si do Let zazávodit a udělat tak pohodovou tečku za závodní sezonou“. Kdo na to Michalovi skočil, ten si pěkně protáhl nohy. Obec Lety, ač malá počtem obyvatel, je z bikového hlediska jednou z nejdůležitějších na mapě ČR. Startuje se zde každoročně serie tří brdských závodů s různým stupněm drsnosti. Kdo jednou okusí závody na brdském hřebeni, pěšinky plné kořenů a šutrů, sjezdy z Plešivce a táhlá stoupání, už nechce jinak a stále se vrací pro další dávku.

15. listopadu se konal letošní poslední závod – Winter Trans Brdy, což je osekaná verze letních Trans Brd, kdy mezi první a druhou občerstvovačkou klasické trasy je vedena asfaltová zkratka. Trasa se tak krátí o 20km. Hezké počasí přilákalo na start slušnou přehlídku borců. K viděni byly  dresy Poštovní spořitelny, Cyklotreninku, Černošické Mafie, Scanie, Sparty, DKNV a samozřejmě i Skisu. Při pročítání předběžné startovky v předvečer závodu jsem to viděl celkem pozitivně, ovšem na startu už mi pomalu začalo docházet, že by se mohlo i stát, že se bude závodit. Rozjížděl jsem se do posledních minut a pak se drze vetřel celkem dopředu, trochu mě zaskočila masa bikerů, leckerý letní podnik by za 400 cyklistů na startu vraždil. Klasika přes most a pod most a pak už do terénu a zakousnout se do úvodního stoupání. Kdo zná trasu, ví, že je potřeba si v prvním kopci držet co nejlepší pozici, protože pak přichází dlouhé rovinky na hřebeni, kde se hodí spolupracující skupinka. Navíc letos foukal opravdu ošklivý protivítr. Hned úvodní metry stoupání předznamenaly jak se pojede. Zatímco jindy se mi daří probojovat se celkem rychle dopředu, tentokrát to byl spíš boj o metry a každá pozice bolela. Tepák ukazoval na počátku stoupání 192, což za dané teploty znamenalo, že jedu letošní totální max. Přitom jsem se nepohyboval nijak výrazně vpředu. Silou vůle jsem to dorval na hřeben a rozjely se rovinky. Musím srabácky přiznat, že až k řevničáku jsem na špici nestřídal a byl rád, že visím. Tempo bylo vyšší než při letních Trans Brdech, ani nevím kdo se mnou jel skupinku, zaregistroval jsem jen Kristiána Hynka a Míru Brabce. Po nájezdu do terénu jsem si uvědomil, jak jsem zhýčkán celopérama, zvlášť v poslední době Stumpíkem. Vůbec mi to nejelo a trápil jsem se až na Stožec. Kolo dostávalo strašně zahulit, až jsem byl překvapen co vydrží přední ráfek ZTR Olympic. Na občerstvovačce jsem nasál svařenou griotku a pokračoval dál. Ve sjezdech jistotka, tak nějak jsem tušil, že bedna to nebude a nebylo proč to hrotit. Bohužel ve druhém z nich jsem zůstal úplně vzadu na konci skupinky,  borec přede mnou měl nějaké technické potíže, a tak mi ujel zbytek. Čekala mne tedy druhá část solo, morálka na nule a ani mi to moc nejelo. Pižlal jsem to tedy po metrech k cíli a veselo mi nebylo. V jednom sjezdu jsem dokonce ztratil i pití, sice jsem zastavil, ale láhev nikde nebyla vidět a navíc mne předjeli dva bikeři a tak jsem rezignoval a pokračoval. Plánovaný gel, nebylo čím  zapít, už jsem měl v krku sucho, tak na něj nedošlo. Do cíle cca 30 minut jízdy, vyhlídky nic moc. V táhlém stoupání ve třetí třetině trati jsem se trochu oklepal a urval zpátky pozici Frankimu Salaquardovi, ale za Halouny si mě opět dojel. Jesli se tomu dá tak říkat, tak na Řevničáku jsme zrychlili a v singlících do cíle ujeli zbytku. Na navigaci podle řeky mi pak Frankie ujel, ač jsem chtěl, tak na rozbité cestě plné děr jsem proti fullu neměl moc šanci. Závěrečný výběh do schodů, na dohled mám skupinku 4 bikerů, jeden odpadá a tak si ho v cílové zatáčce velmi volně podávám. Spíš ze sportu, než co jiného. Po dojezdu myju kolo a po dojezdu Pendolína frčíme pryč dát se do kupy před závěrečnou večerní párty. Výsledky jsem ani neřešil, což byla chyba, protože 16. flek celkově znamenal nakonec 3. v kategorii a laxní finiš mě oddělil od brambory. Celkově tedy brutální raubírna na jejímž konci jsem propásl bednu. Co na to říct? Radši nic a zdar závodům v sezoně 2009.

Večer se konala párty Progresscycle v sálku obce Lety. Uzavíraly se serie 24H a Poštovní spořitelny. Kromě setkání s kamarády to pro nás byla i příjemná povinnost, dojít si pro 3. místo v teamech mix, 3. místo v ženách a 2. místo v 24H team 4 muži. Uvidíme co připraví Progress na příští rok, rozhodně jsem pro pokračovat v obou seriích a víc se na ně zaměřit.

Související články

ČP XC Pardubice

Páteční odpoledne slibovalo hezké počasí a tak jsem se na sobotní pohár moc těšil. První závod sezony, lehká nejistota a nervozita jak na tom jsou soupeři, navíc nové kolo, které jsem neprojel víc než kolem bloku.

Südtirol Dolomiti Superbike 2008, Salzkammergut Trophy 2008 (1. část)

Tyhle dva závody jsou na evropským kontinentu pojem. Jsou v těsném sledu za sebou a tak rozhodnutí zkusit si zazávodit na obou padlo hned jak sem o nich uslyšel. Tenhle nápad nadchl i Honzu se Šárkou a tak koncem května jsme se začali domlouvat na odjezdu. Konečné rozhodnutí padlo v půlce června a tak bylo jasné, že v červenci se vydáme na naši malou evropskou štaci. V pátek ráno 4. července se balíme a společně se Šárkou Vejvodovou (Rock machine - cyklomax Woman) vyrážím směr Beroun, kde nabíráme Honzu Sušánku (cyklotrenink.com) a plnou parou jedeme k německým hranicím. Naše Octavia combi je naložená až po střechu, ale i tak nám cesta ubíhá docela svižně. V Plzni stavíme ještě na rychlý nákup jídla, ale jelikož už v autě moc místa není, moc toho nenakupujeme, bereme jen jídlo na první dva dny.

První závod Českého poháru v půlmaratonu

Minulý týden jsem zahájil závodní sezónu na silnici, a to „Prvním šlápnutím“, které pořádají Vinohradské šlapky. Výsledky tohoto závodu byly dosti zmatečné, takže v podstatě ještě ani teď nevím, jak jsem to vlastně zajel. Holt bez čipů měřit okruhový závod se...