Winter Trans Brdy 2016

HOFI: Posledním závodem a pro mě již definitivním zavírákem sezony se staly Winter trans Brdy. Jednalo se o mou první účast na tomto závodě, ale z jarních Brd jsem znal první kopec a to mi stačilo, protože většinou se pole rozdělí na skupiny již v prvním kopci a následně dochází pouze k eliminaci vinou defektů nebo nohou. Jelikož jsem po sezoně stále ve fázi přejídání a do intenzit se dostanu pouze při běhu na autobus, tušil jsem, že první kopec budu muset jet svoje tempo. Ostatně už při rozjetí nebo v testech jsem viděl, že nedokážu udržet maximální výkon delší dobu, zato ve vysokém “diesel“ tempu jsem se cítil dobře.

Start byl naplánován na pravé poledne na náměstí v Letech u Prahy, snad s vidinou teplejšího klimatu, což pro mě bylo stále značně daleko od mého optima kolem 20ti stupňů. Nicméně již na ČT Author cupu jsem si potvrdil, že zima mi nevadí a závodí se mi v ní lépe než ve vedrech. Zkrátka platí to, že do zimy se člověk obleče, do tepla bohužel ne.

Po startovním výstřelu jsem se rychle zařadil kolem lidí jako Honza Škarnitzl, Jirka Hudeček a Honza Rajchart, všichni moje věková kategorie a cesta na bednu vedla přes jednoho z nich. Zkrátka žádná procházka růžovým sadem. V začátku úvodního stoupání rozjíždí tempo Škarnitzl, za nímž se od nás pomalu vzdaluje Michal Koš. Já si držím svoje tempo ve společnosti Blackyho, Hudečka a Rajcharta. Jak se stoupání utahuje, cítím, že se mi nejede komfortně a kluci získávají na mě kolem 15ti vteřin, za mnou díra odhadem 20 vteřin. Naštěstí vepředu se nejede a svým stálým tempem, které stupňuji na rovině, kdo by to byl řekl, dojíždím zpět skupinu a současně za sebou dotahuji další dva kluky. Zkrátka nadváha 4kg je v kopci znát, ale po rovině se to valí líp. Vrchařskou prémii tedy projíždíme ve složení Blacky, Kindl, Kozák, Rajchart a Hudeček. Ačkoliv silná skupina na papíře, po rovině moc nejedeme a spíš se taktizuje. Do toho občas někdo z čela střídá na druhou či třetí pozici a tím opět rozhazuje tempo a snahu tahat.

Po celkem nezáživné pasáží po hřebenu přichází první kořenový úsek, kam místní znalec Blacky najíždí takticky z jedničky a nedává to úplně zadarmo, já zde trochu zaspávám a najíždím předposlední, ovšem tempo není zdaleka takové, aby došlo k selekci a já si celkem v pohodě dojíždím zpět do čela skupiny. K prvnímu dělení skupinky dochází ve sjezdu z hřebene. Tento letos nový úsek je výrazně rychlejší a nahrazuje původní techničtější klesání na obrátce trati. Z první pozice udává tempo Rajchart a za ním Hudeček. Já zůstávám za Blackym, který tempu nestačí a chytá mezeru. Tím mi ujíždí šance na bednu, ale zůstávám v klidu, protože s postupujícím časem se cítím silnější, což umocňuje vizuální kontakt za unikající dvojicí. Následuje úsek, který mám obzvlášť rád, singl před stoupáním pojmenované na Stravě “Vrážky climb“. Zde si za zadním kolem vezu Blackyho a pomalu stahujeme ztrátu. V nájezdu pod stoupání “Vrážka climb“ máme dokonce oční kontakt i na Michala Koše, ale hlavně na Hudečka s Rajchartem, kteří jsou tak na 15 sekundách. Toto stoupání upřímně nemám rád, dlouhý táhlý kopec, který ve druhé části má i značně rozbitý povrch tvořený volnými kameny. O to větší překvapení pro mě, když dojíždíme jak Hudečka tak Rajcharta, který odpadá a náhle jsem virtuálně zpět na bedně ve skupině s Blackym a Kozákem. Jakmile se dotáhneme na Hudyho, bere za to Honza a mizí. Pro zajímavost na tomto stoupání zajíždím svůj nejlepší čas, o 3 vteřinky lepší jak na jaře bez pivase.

Následující pasáže, hlavně pak sjezdy, jedeme hodně na jistotu, přeci jen všude je mokro listí, volné šutry a slizké kořeny. Ve stoupání z Haloun trochu zvyšuji tempo ve strachu, aby se nedotáhl Hudeček, následně se připojuje Kozák a periferně vidím, že Blacky ztrácí. Naštěstí pro něj chytá Kozák defekt, tím pádem mírně zvolňuji a sjíždíme se. Zbytek závodu už jedem v klidu ve dvojici.

Poslední vzrušující situace nastává po výběhu schodů cca 1km před cílem, kdy mi Blacky nastupuje, respektive rozjíždí tempo, které zvyšuje. Ovšem tohle na mě neplatí a v poklidu si ho dojíždím a Blacky svěšuje. Ačkoliv jsem chtěl dojet v klidu a nechtěl proti veteránovi spurtovat, vypadá to, že to k tomu spěje, tedy pokud bych znal dojezd a vůně špekáčku mě nezavedla na špatnou odbočku. Než jsem se otočil zpět, bylo jasné, že Blacky dojede přede mnou v tomto tragikomickém “společném dojezdu“ v pořadí 4. a 5. celkově, což mě přineslo 3. místo v kat. a Blackymu dokonce 2. místo v kat.

Poslední závod sezony se nám tedy povedl nad očekávání v konkurenci, která se tu letos sešla. Hezká trasa, super organizace a plno kamarádů, se kterými jsem se vídal celou sezonu na závodech mě opravdu bavila a vím, že pokud bude síla, tak příští rok se zas ukážu na startu zimních Brd.

Související články

Powerbar Posázavím

Už tomu jsou čtyři roky co jsem poprvé vyměnil polibky pod rozkvetlou třešní za dřinu bajkového závodu a ne jinak tomu bylo i letos. V Mnichovicích se rok od roku schází více lidí a větší konkurence a Posázavská 50. V deset ráno se na start postavilo téměř 850 bikerů, rekordní...

Albion Day By Night - 23/8

Pro tento podnik jsem se rozhodl na poslední chvíli. Napsal jsem Jontimu s tím, že to bude taková malá 24 hodinovka a že jedem v pohodě na bednu. Souhlasil a tak startu závodu s podtitulkem „sedmihodinový štafetový MTB masakr“ nic nebránilo. Motivace do závodu byla i ta, že přesně v den závodu jsem slavil 30té narozeniny a chtěl jsem si tedy dát hezký dáreček. Před závodem jsem si nastudoval výsledky z 06 a 07, důkladně prošel startovní listinu a určil předem naše největší soupeře i černé koně závodu a trochu nahlédl do taktiky jak se jezdilo. Na místo jsme dorazili ve třech ještě se Simčou, která se o nás v pauzách mezi koly starala, což alespoň mě hodně pomohlo.

Viprahlý Bajkonur 18.4.2009

Rok se sešel s rokem a je tady další ročník populárního MTBO. Letos to pořadatelé řádně nafoukli a místo loňských 4 hodin nám vyměřili limit rovných 7. Kategorie solo nebyla vypsána a tak jsem se domluvil s Otou, že si to dáme spolu. Plán byl, že to bude lehké rozjetí před sezonou a o tom, že...