XC Nasavrky 5/4/2009

První závody sezony bývají vždy trochu s otazníkem. Kdo přijede v jakém dresu? Kdo v jaké formě? Jaké bude počasí na začátku dubna? A hlavně jak mi to pojede? Zimní přípravu, jestli se to tak dá nazvat, nemám nijak systematickou a jaro beru spíše jako rozjíždění, než ladění formy. Stejně jako loni jsem zařadil na začátek XC Nasavrky a to hlavně proto, že je to technicky náročný závod, kde se to nedá skoro nikde šulit v háku. Výsledek tak odráží celkem věrně realitu.

Závod je jel v neděli, což mi maximálně vyhovovalo. V sobotu jsem se ještě byl rozjet na českomoravské vrchovině, kde mě po prosluněných loukách překvapil kompaktní sníh a led ve vyšších polohách. Na sluníčku na krátký dres, v lese poctivá zima, prostě jaro na horách. Po celozimním ježdění na fullu, jsem tak tak krotil na ledu HT závoďáka a doufal, že v Nasavrkách, které byly vzdáleny cca 35km to bude už bez sněhu. Suchý podklad jsem ale rozhodně nečekal, volba tedy padla na Noby Nic 2,1, což se později ukázalo jako dobrý tah.

V neděli ráno jsem lehkou nervozitu potlačil kvalitním rozjetím a strečinkem a před desátou se postavil do druhé lajny na startu. Už při rozjíždění jsme zahlédl Elitu, přijelo jich okolo deseti: Vokrouhlík, Bartoň, Cirkl, Bubílek, Kestler byli ti, které jsem poznal. Nedělní termín a prize money to je dokáže přilákat. Kolik bylo lidí na startu dokážu těžko odhadnout, tipnul bych okolo 70. Přeci jen Nasavrky to je hlavně pohárový běh a XC je k tomu přilepené pro zatraktivnění.

Legendární běžkyně Jarmila Kratochvílová v 10:00 startuje závod a mě se vůbec nedaří nacvaknout a vůbec jsem si start nepochystal a propadl se hluboko do pole. V zaváděcím kolečku okolo vesnice to trochu doháním, ale párkrát mi přeskakuje řetěz a radši to nehrotím a počkám si až se to trochu usadí. Po chvíli klesáme šotolinou do Pekla. Osobně tento sjezd nemusím, je tam dost velká šance vylítnout a brát strom. Na rovince po sjezdu se trochu vyklidňuji a dostávám do pohody. V následujícím prudkém stoupání beru pár míst a v nájezdu na singlíky už se mi jede dobře a v klidu. Terény jsou tady opravdu kvalitní, místy běh s kolem, místy kameny, které velmi prověří techniku. Prudké vracečky přes potoky na singlíku a podobné lahůdky. Po náročném úseku následuje asfalový úsek, převážně do kopce. Druhá část 22km okruhu je pořád nahoru dolů a hlavně nahoru to dost bolí, tráva na rozbahněných loukách nejede a je to boj o každý metr, často na kašpárka. Jedu většinou sám, před i za sebou borce na dohled. Hákovat se na okruhu dá tak 2km součtem, tak je to jedno. Stejně jako loni mi první okruh zabral hodinu. Myslel jsem, že budu rychlejší, přeci jen letos jsem nebyl po sobotním závodě. Ale zase podmínky byly letos o tochu horší. V druhém kole si jedu pohodu na jistotu a ještě urvu jedno místo ve stoupání. Přeci jen ultra lehké výplety ZTR jsou hodně znát. Cíl protínám ve stejném čase jako loni 1,57,32. Podle výsledků na 6 místě v souhrné kategorii muži bez Elite a juniorů. Ztráta na prvního v mojí kat je 3,46, není to málo, ale pochopím to. Na vítěze Vokrouhlíka 22 minut, přestože je skoro místní, to nechápu. Druhý v Elite Bubílek, třetí Kestler. V ženách Šulcová, Bublová, Strašilová. Podle tepáku jsem měl průměr 167 ale jen 18 minut nad 175. To dokonale odráží jarní rozložení formy, kdy je znát, že nemám najeto v intenzitách. Sezona teprve začíná a nejlepší trénink intenzit je závod – na další se chystám 18 a 19/4.bedna ženybedna Elite

Související články

ČP XC Pardubice

Páteční odpoledne slibovalo hezké počasí a tak jsem se na sobotní pohár moc těšil. První závod sezony, lehká nejistota a nervozita jak na tom jsou soupeři, navíc nové kolo, které jsem neprojel víc než kolem bloku.

Südtirol Dolomiti Superbike 2008, Salzkammergut Trophy 2008 (1. část)

Tyhle dva závody jsou na evropským kontinentu pojem. Jsou v těsném sledu za sebou a tak rozhodnutí zkusit si zazávodit na obou padlo hned jak sem o nich uslyšel. Tenhle nápad nadchl i Honzu se Šárkou a tak koncem května jsme se začali domlouvat na odjezdu. Konečné rozhodnutí padlo v půlce června a tak bylo jasné, že v červenci se vydáme na naši malou evropskou štaci. V pátek ráno 4. července se balíme a společně se Šárkou Vejvodovou (Rock machine - cyklomax Woman) vyrážím směr Beroun, kde nabíráme Honzu Sušánku (cyklotrenink.com) a plnou parou jedeme k německým hranicím. Naše Octavia combi je naložená až po střechu, ale i tak nám cesta ubíhá docela svižně. V Plzni stavíme ještě na rychlý nákup jídla, ale jelikož už v autě moc místa není, moc toho nenakupujeme, bereme jen jídlo na první dva dny.

První závod Českého poháru v půlmaratonu

Minulý týden jsem zahájil závodní sezónu na silnici, a to „Prvním šlápnutím“, které pořádají Vinohradské šlapky. Výsledky tohoto závodu byly dosti zmatečné, takže v podstatě ještě ani teď nevím, jak jsem to vlastně zajel. Holt bez čipů měřit okruhový závod se...