XC Řež

Plán závodit na XC v Řeži mi v průběhu týdne zkomplikovalo nachlazení a bolest v krku se kterými jsem ve čtvrtek a v pátek ležel doma v posteli. Rozhodnutí jet nebo ne jsem odložil na sobotní ráno. Byl krásný den a tak jsme se Šárkou naložili do auta kola a vyrazili. Lehké rozjetí před závodem mělo dát odpověď na to zdali jet nebo ne.


Trasa XC v Řeži byla pro letošek změněna, nebylo totiž dovoleno projíždět aktivním lomem v Klecanech a toto ubíjející stoupání nahradila stojka v lese u Klecan. Zázemí bylo v minulých letech přesunuto od fotbalového hřiště na kopec, což určitě závodu hodně prospělo. Jak už na malých závodech bývá, místa na parkování je dost a prezentace odsýpá. Krátce jsme se pozdravili s kamarády a vyrazili na prohlídku trati společně s Petrem a Ivou. Hned v prvním sjezdu Petr prorazil zadní kolo, a tak si ještě střihnul rychlou výměnu. Lepší teď než v závodě. Po projetí celého okruhu jsem ze sebe měl celkem slušný pocit, a rozhodl se odstartovat v kategorii muži (závod na 2 kola). Šárka jela v kategorii ženy (1 kolo) a Petr s Ivou kategorii core bikers na 3 kola. Start kategorií byl oddělen, což bylo super. Jednak bylo jasné kdo s kým jede, a pak trať se neucpávala.

 

Délka okruhu 12km se dvěma výraznějšími kopci a velmi snadným povrchem dávala tušit, že se nebude čekat na nic. Po výstřelu jsem se porovnal v půlce čelní skupinky a už to frčelo. Dvě třetiny prvního okruhu byly hodně ostré a divil jsem se jak na hraně jsme jezdili šotolinové zatáčky. Drifty jedním nebo druhým kolem ukazovali snad všichni v každé druhé zatáčce. Po lesním stoupání se to lehce uklidnilo a začátek druhého kola mi dal naději, že bych to mohl i přežít.

 

Zlomový okamžik přišel v druhém kole v nejtěžším stoupání trati, kdy jsem správně vytušil snahu jezdce Dukly Praha zaútočit a už po výběhu schodů, jsme malinko odskočili trojici jezdců. V lesním úseku duklák dokázal zdolat v sedle i překážky z klád a měl jsem co dělat mu stačit během. Vytvořili jsme si náskok pár desítek metrů a postupně ho po metrech navyšovali. Profil trati mi bohužel neseděl. Stoupání, kdy bych mohl zaútočit bylo moc daleko cíle a soupeř byl na rovinkách velmi silný. Pokračovali jsme tedy až na metu cca 2km do cíle společně a pak začali na střídačku útočit. Dneska jsem nakonec tahal za kratší konec, když mi při pokusu o lepší nájezd vnitřkem zatáčky do prostoru cíle podklouzlo přední kolo. Musel jsem vycvaknout, abych nešel k zemi a v pasáži po louce do cíle už nebylo kde ztrátu smazat. Ale i druhé místo mě potěšilo, vzhledem k tomu, jak mi bylo v týdnu. Celkový čas 58 minut a nějaké drobné, průměrné tepy 167.

 

Šárka si jela v klidu svůj závod a systémem start-cíl vyhrála za 36minut s luxusním náskokem. Trasu si užívala a aby se nenudila závodila alespoň s veterány. Kdo na to má, ten si prostě jede pohodu. Ikdyž průměrné tepy 177 zas taková pohoda nejsou, spíš regulérní doraz.

 

Po závodní nálada u pivka mezi kamarády je jedna z věcí proč rád závodím, a to tentokrát nemělo chybu. Kromě mnoha kamarádů dorazila i kralupská sekce rodinek s novorozenci a odpoledne nám společně příjemně ubíhalo.

Vyhlášení milionu kategorií proběhlo celkem rychle a v následné tombole vyhrál snad každý. Člun na dálkové ovládání mě sice potěšil, ale nakonec jsem ho vyměnil s malou holkou za blikačku, kterou použijeme rozhodně víc. Šárka si odnesla camel od Axonu. 

 

Na cestě zpět jsme ještě zastavili v hospůdce v Přemyšlení na výbornou panenku na grilu a už jsme promýšleli co a jak v neděli na závodě Trans Brody.

Fotky nám

Související články

Plešivecká Držka 19.4.2008

Jarní brdská klasika, dvě kolečka okolo legendárního Plešivce jsou poctivým závodem. Jedno kolo má 17,4km a převýšení 653 metrů, což je velmi výživná porce, obtížností nad drtivou většinou závodů v ČR – na 100km by vyšlo převýšení přes 3800m…

Salzkammergut Trophy 2008, 2. část

Jak sem již slíbil v minulém článku, zde je pokračování a další report ze Salzkammergut trophy 2008. Po týdením bikování v rakousko – italských dolomitech jsme se v pátek ráno zabalili, naložili kola, věci i sebe do auta a vydali jsme se směrem Salzburg, do místa našeho dalšího ubytování. Cestou jsme se ještě naposledy stavili v Lienzu, kde jsme natankovali kvalitní a opravdu lepší benzín než v ČR (o litr nižší spotřeba i s klimatizací) a pak jsme již upalovali směr Spittal a dál Taurenským tunelem po dálnici do Salzburgu. Do místa našeho ubytování jsme dorazili lehce po druhé hodině odpoledne. Po drobném nedorozumění jsme se ubytovali v pronajatém bytu v domě na kraji Salzburgu, kousíček od německých hranic. Vybalili jsme a odpoledne jsme se jeli všichni společně lehce projet před zítřejším závodem. Večer pak za námi dorazila Jana Martínková s Michalem Prokopem, a tak jsme na zítřejší závod byli komplet. Kromě Michala který jel 200 km trať, jsme všichni byli přihlášeni na krátkou variantu, tedy 56,7 km dlouhou trať.

1. závod KPŽ - Kutná Hora

Na první závod Kola pro život 2009, což je mimochodem již 10. Ročník, jsem se přihlašoval až na poslední chvíli, tedy na startu. Z toho také vycházela moje startovní pozice která nebyla moc příznivá. V minulých letech jsem KPŽ moc nejezdil, takže ani body nejsou. Smířil jsem se tedy s tím, že...