XC Úvaly

V sobotu se v Úvalech jelo tradiční XC. Okruh měří 4,7km a naše kategorie do 35 let ho jela 5x. Po startu a přejezdu lávky je jediný delší výjezd, následuje silová rovinka, několik zatáček a rovinek, přejezd přes několik kořenů, který byl jednoduchý a nešlo tam moc získat ani ztratit, rovinka, delší sjezd s menšími skoky s klád, technická pěšina, další dva sjezdy, rovinka až k cíli, přejezd lávky a malej kopeček. A těsně před cílem trať vylepšili dvě klády.

 

Z teamu jsme startovali Lukáš, Jakub a já (Jano). 

Jano: 

Necítil jsem se před startem úplně nejlíp, proto jsem se ani příliš netlačil víc dopředu než do druhé řady. Po startu jsem chtěl jet zprava, tam se to zasekalo a skončil jsem dost vzadu, okolo 20. místa. První výšlap mi nevyšel, místo předjíždění soupeřů nějak nejely nohy a byl jsem rád, že jedu. Postupně se trochu rozjíždím a dostávám na úroveň skupinek, které jedou podobně jako já. V druhém kole předjíždím Lukáše, jedu v docela nestabilní skupině s Martinem Adamem z Dexteru a Ondřejem Hulačem z Rotoru. Ve skupině spíš visím, trochu ztrácím ve výjezdech, dojíždím si to ve sjezdech a na rovinách. Na této trati je výhoda skupiny hlavně psychická. Překvapuje mě, jaký problém některým lidem dělají klády. Já párkrát zavadím zadním kolem, ale skáču je bez zpomalení a každá sekunda se počítá. Postupně předjíždíme několik dalších jezdců, ale první desítka je pořád daleko. 

V předposledním kole se rozhoduju jet co to dá, výšlap jedu celý ze sedla a docela získávám. Skupinka mě dojíždí, ale mám z toho dobrý pocit. Během kola dojedeme pár lidí, kterým to už moc nejede a taky docela složitě předjíždíme lidi o kolo zpátky. Na takhle úzké trati je docela nesmyslné je nestahovat po předjetí vedoucím jezdcem. V posledním kole si zopakuji nástup ve výšlapu a drží se mě jen Ondřej Hulač, který mi následně trochu odjíždí. Vím, že jsem lepší v technice, tam ho taky dojíždím.  Před cílovou rovinkou dojíždíme taky Miroslava Kobese. Kousek před námi vidím i Jakuba, ale dojet ho už asi nejde a dotáhnout k němu celou skupinku taky není rozumné. 

Do sprintu jdu z poslední pozice. Jedu co to dá, klády skáču v plné rychlosti a do cíle dojíždím ze skupiny první, celkově 11. a 10. v kategorii. Jakub je 10./9., Lukáš 19./16..

 

Jakub:

Jako už víceméně tradičně jsem se i letos rozhodl přijet se podívat na XC v Úvalech. Tratí patří mezi technicky méně náročné, ale stále nabízí zábavnou trať, kde si zajezdí i méně zkušení jezdci, zároveň ale každoročně přitahuje i závodníky patřící do širší české špičky.

Taktika byla celkem jasná, dobře odstartovat a potom jet podlahu až do cíle. Závod tomu překvapivě odpovídal, po startu jsem se držel okolo šestého místa a nijak se nešetřil. Trochu jsem znejistěl z pohledu na sporttester, protože jsem většinu doby jel okolo 5 tepů více, než bych měl. Nabízelo by se zvolnit, ale pocitově se mi jelo dobře, tak jsem to neřešil. V pořadí docházelo jen k drobným změnám a většinu doby jsem jel sám. Ve třetím kole už jsem začal dojíždět větší skupinky jezdců o kolo zpět, což kromě nepříjemných změn v tempu a rizika defektu při předjíždění horší stopou, přineslo i velmi nebezpečnou situaci. V jediném techničtějším sjezdu jeden z pomalejších účastníků uhnul do lehčí stopy, takže jsem myslel, že mě pouští. Za překážkou se ale vrátil těsně přede mě a měl jsem hodně práce zabránit kolizi. V půlce posledního kola jsem za sebou zahlédl jontiho, ale měl jsem dost sil, abych poslední kopec vyjel dostatečně rychle, náskok si udržel a poté už nebyl problém si pozici pohlídat.

I přestože ztráta na vítěze 3 a půl minuty není velká, 9. místo v kategorii bylo zklamání, zvlášť když jsem nedělal chyby a celý závod se mi jelo dobře.

Související články

Plešivecká Držka 19.4.2008

Jarní brdská klasika, dvě kolečka okolo legendárního Plešivce jsou poctivým závodem. Jedno kolo má 17,4km a převýšení 653 metrů, což je velmi výživná porce, obtížností nad drtivou většinou závodů v ČR – na 100km by vyšlo převýšení přes 3800m…

Salzkammergut Trophy 2008, 2. část

Jak sem již slíbil v minulém článku, zde je pokračování a další report ze Salzkammergut trophy 2008. Po týdením bikování v rakousko – italských dolomitech jsme se v pátek ráno zabalili, naložili kola, věci i sebe do auta a vydali jsme se směrem Salzburg, do místa našeho dalšího ubytování. Cestou jsme se ještě naposledy stavili v Lienzu, kde jsme natankovali kvalitní a opravdu lepší benzín než v ČR (o litr nižší spotřeba i s klimatizací) a pak jsme již upalovali směr Spittal a dál Taurenským tunelem po dálnici do Salzburgu. Do místa našeho ubytování jsme dorazili lehce po druhé hodině odpoledne. Po drobném nedorozumění jsme se ubytovali v pronajatém bytu v domě na kraji Salzburgu, kousíček od německých hranic. Vybalili jsme a odpoledne jsme se jeli všichni společně lehce projet před zítřejším závodem. Večer pak za námi dorazila Jana Martínková s Michalem Prokopem, a tak jsme na zítřejší závod byli komplet. Kromě Michala který jel 200 km trať, jsme všichni byli přihlášeni na krátkou variantu, tedy 56,7 km dlouhou trať.

1. závod KPŽ - Kutná Hora

Na první závod Kola pro život 2009, což je mimochodem již 10. Ročník, jsem se přihlašoval až na poslední chvíli, tedy na startu. Z toho také vycházela moje startovní pozice která nebyla moc příznivá. V minulých letech jsem KPŽ moc nejezdil, takže ani body nejsou. Smířil jsem se tedy s tím, že...