XC Úvaly

V sobotu se v Úvalech jelo tradiční XC. Okruh měří 4,7km a naše kategorie do 35 let ho jela 5x. Po startu a přejezdu lávky je jediný delší výjezd, následuje silová rovinka, několik zatáček a rovinek, přejezd přes několik kořenů, který byl jednoduchý a nešlo tam moc získat ani ztratit, rovinka, delší sjezd s menšími skoky s klád, technická pěšina, další dva sjezdy, rovinka až k cíli, přejezd lávky a malej kopeček. A těsně před cílem trať vylepšili dvě klády.

 

Z teamu jsme startovali Lukáš, Jakub a já (Jano). 

Jano: 

Necítil jsem se před startem úplně nejlíp, proto jsem se ani příliš netlačil víc dopředu než do druhé řady. Po startu jsem chtěl jet zprava, tam se to zasekalo a skončil jsem dost vzadu, okolo 20. místa. První výšlap mi nevyšel, místo předjíždění soupeřů nějak nejely nohy a byl jsem rád, že jedu. Postupně se trochu rozjíždím a dostávám na úroveň skupinek, které jedou podobně jako já. V druhém kole předjíždím Lukáše, jedu v docela nestabilní skupině s Martinem Adamem z Dexteru a Ondřejem Hulačem z Rotoru. Ve skupině spíš visím, trochu ztrácím ve výjezdech, dojíždím si to ve sjezdech a na rovinách. Na této trati je výhoda skupiny hlavně psychická. Překvapuje mě, jaký problém některým lidem dělají klády. Já párkrát zavadím zadním kolem, ale skáču je bez zpomalení a každá sekunda se počítá. Postupně předjíždíme několik dalších jezdců, ale první desítka je pořád daleko. 

V předposledním kole se rozhoduju jet co to dá, výšlap jedu celý ze sedla a docela získávám. Skupinka mě dojíždí, ale mám z toho dobrý pocit. Během kola dojedeme pár lidí, kterým to už moc nejede a taky docela složitě předjíždíme lidi o kolo zpátky. Na takhle úzké trati je docela nesmyslné je nestahovat po předjetí vedoucím jezdcem. V posledním kole si zopakuji nástup ve výšlapu a drží se mě jen Ondřej Hulač, který mi následně trochu odjíždí. Vím, že jsem lepší v technice, tam ho taky dojíždím.  Před cílovou rovinkou dojíždíme taky Miroslava Kobese. Kousek před námi vidím i Jakuba, ale dojet ho už asi nejde a dotáhnout k němu celou skupinku taky není rozumné. 

Do sprintu jdu z poslední pozice. Jedu co to dá, klády skáču v plné rychlosti a do cíle dojíždím ze skupiny první, celkově 11. a 10. v kategorii. Jakub je 10./9., Lukáš 19./16..

 

Jakub:

Jako už víceméně tradičně jsem se i letos rozhodl přijet se podívat na XC v Úvalech. Tratí patří mezi technicky méně náročné, ale stále nabízí zábavnou trať, kde si zajezdí i méně zkušení jezdci, zároveň ale každoročně přitahuje i závodníky patřící do širší české špičky.

Taktika byla celkem jasná, dobře odstartovat a potom jet podlahu až do cíle. Závod tomu překvapivě odpovídal, po startu jsem se držel okolo šestého místa a nijak se nešetřil. Trochu jsem znejistěl z pohledu na sporttester, protože jsem většinu doby jel okolo 5 tepů více, než bych měl. Nabízelo by se zvolnit, ale pocitově se mi jelo dobře, tak jsem to neřešil. V pořadí docházelo jen k drobným změnám a většinu doby jsem jel sám. Ve třetím kole už jsem začal dojíždět větší skupinky jezdců o kolo zpět, což kromě nepříjemných změn v tempu a rizika defektu při předjíždění horší stopou, přineslo i velmi nebezpečnou situaci. V jediném techničtějším sjezdu jeden z pomalejších účastníků uhnul do lehčí stopy, takže jsem myslel, že mě pouští. Za překážkou se ale vrátil těsně přede mě a měl jsem hodně práce zabránit kolizi. V půlce posledního kola jsem za sebou zahlédl jontiho, ale měl jsem dost sil, abych poslední kopec vyjel dostatečně rychle, náskok si udržel a poté už nebyl problém si pozici pohlídat.

I přestože ztráta na vítěze 3 a půl minuty není velká, 9. místo v kategorii bylo zklamání, zvlášť když jsem nedělal chyby a celý závod se mi jelo dobře.

Související články

Powerbar Posázavím

Už tomu jsou čtyři roky co jsem poprvé vyměnil polibky pod rozkvetlou třešní za dřinu bajkového závodu a ne jinak tomu bylo i letos. V Mnichovicích se rok od roku schází více lidí a větší konkurence a Posázavská 50. V deset ráno se na start postavilo téměř 850 bikerů, rekordní...

Albion Day By Night - 23/8

Pro tento podnik jsem se rozhodl na poslední chvíli. Napsal jsem Jontimu s tím, že to bude taková malá 24 hodinovka a že jedem v pohodě na bednu. Souhlasil a tak startu závodu s podtitulkem „sedmihodinový štafetový MTB masakr“ nic nebránilo. Motivace do závodu byla i ta, že přesně v den závodu jsem slavil 30té narozeniny a chtěl jsem si tedy dát hezký dáreček. Před závodem jsem si nastudoval výsledky z 06 a 07, důkladně prošel startovní listinu a určil předem naše největší soupeře i černé koně závodu a trochu nahlédl do taktiky jak se jezdilo. Na místo jsme dorazili ve třech ještě se Simčou, která se o nás v pauzách mezi koly starala, což alespoň mě hodně pomohlo.

Viprahlý Bajkonur 18.4.2009

Rok se sešel s rokem a je tady další ročník populárního MTBO. Letos to pořadatelé řádně nafoukli a místo loňských 4 hodin nám vyměřili limit rovných 7. Kategorie solo nebyla vypsána a tak jsem se domluvil s Otou, že si to dáme spolu. Plán byl, že to bude lehké rozjetí před sezonou a o tom, že...