Žacléřská 70

Hofi: Poslední zářijový víkend jsem se vydal do Žacléře na finálový podnik Českého poháru v maratonu. Ačkoliv trasa nebyla z těch technicky nejnáročnějších, o to více budila respekt svými parametry, tedy přesně 2300 nastoupaných metrů na 76 km, to už pro kluka z Polabí představuje výzvu!

Přesně v 10 hodin jsem se vydal na trasu a od začátku se rozjelo tempo, které znám spíše ze seriálu Kolo pro život, zkrátka, když na čele jede Cink, Ráfek, Bubla, Adel a mnozí další nejlepší maratonci u nás, na kávičku do Nymburka to nebude. Bohužel po prvním táhlém stoupání jsem byl poslední, kdo neudržel tempo první skupiny, která čítala odhadem na 10 kusů a zůstal jsem osamocen mezi první a druhou skupinou. V následném sjezdu se ovšem sjíždíme všichni dohromady, ale ne na dlouho. Následuje v rychlém sledu další těžké stoupání, zde se pole značně přeskupuje. Chvíli se snažím držet tempo Milana Hanyka, následně Josefa Schejbala, ale každý z nich je zkrátka o něco silnější a pouštím je. Na řadě je stará dobrá taktika, „jet si svoje“. Na konci stoupání se již formuje silná skupina, kde jsem pevně ukotven, tvořena lokomotivami jako Štěpán Karban, Martin Klofanda, Roman Štastný a Michal Vlášek. V tomto uskupení vzorně spolupracujeme, všichni máme zájem jet.

Ve sjezdu do Horního Maršova dochází k prvnímu trhání ve skupině, a to hlavně díky nepříjemnému sjezdu, kdy dosahuju rychlosti po šotolině k 60ti km/h a do toho jako bonus každých 100 metrů musím skákat odvodňovací strouhu, za níž musím okamžitě na brzdy, abych nevyletěl z cesty. Samozřejmě jsem na konec vyletěl. Tímto mi trochu cuká Klofa s Vlašanem, ale samotní nemají zájem jet a poklidu si je se Štěpánem dojíždíme. Roman je ještě o kus dál, holt nahodit spadlý řetěz není tak rychlé. Za Horním Maršovem začíná asi nejprudší stoupání na trati, kilometrový úsek s průměrem nad 20% je i s převodem 34x42 očistec, ovšem následný singl na hřebenu je za odměnu. Kochám se!

Do 43km jedeme stále kompaktně, mně se jede pěkně, hlavně v táhlých kopcích cítím, že mám mírně navrch, což se potvrzuje a z tempa odjíždíme s Romanem spolu ve dvou na Mravenečníku. Po pár kilometrech dojíždíme Martina Hamana, který jede celý závod před námi „one man show“, nechápu. Každopádně závod mám rozjetý perfektně, vím, že jedu na „bednu“ a hlavní konkurent ve skupině za mnou. Už si představuju tu olizovačku na vyhlášení s hosteskami. Chyba lávky! Roman chytá křeče a musí zvolnit. Následně mi Martin Haman cuká a já mám do cíle necelých 20 km, kdy vím, že za mnou jede spolupracující skupina. A aby toho nebylo málo na 10ti km do cíle křeč a musím zvolnit. Už se pocitově otáčím, ale stále mě skupina nevidí. Za každou zatáčkou a na dlouhých rovinách se snažím schovat z případného očního kontaktu, který by představoval pro skupinu za mnou magnet. Bohužel v předposledním kopci mě již vidí, pocitově můžu přidat, ale cukající sval je proti a musím jet pořád údržbu. 3 km do cíle a pořád mám náskok. Bohužel do cesty se mi staví stěna v podobě posledního stoupání a na 2 km do cíle mě dojíždí Vlašan, ještě ho zkouším zavěsit, ale stejně bez šance. Následně mě ještě skáče Klofa.

Převládá zklamání. Ani ne tak z výkonu, ale z umístění, protože dojíždím v kategorii na 4tém místě a celkově 19. Už chápu pocity uprchlíků na Tour de France, kdy jsou dojeti téměř na pásce. Je to k pos*ání. Náladu si zlepšuji v místní cukrárně, kde si srovnávám myšlenky spolu s Tiramisu na talíři. Převládá spokojenost, hlavně pak z průběhu závodu, který byl všechno, jen ne nudný. A rovinatý.

 

Fotogalerie: 

Související články

XC Nasavrky 13.4.2008

Po sobotním poháru jsem přespal v Pardubicích u příbuzných a na lehké vyjetí vyrazil do Nasavrk. Již potřetí se tam jelo XC jako součást ceny Nasavrk v běhu. Běh je velmi známý, dorazila obrovská konkurence. Prvních osm běžců absolutně tradičně z Afriky, vítěz pražského ½ Hervisu doběhl až 4tý. Na XC, letos byla slibovaná nová technická trať, dorazilo i několik jezdců ze soboty, kteří dali Nasavrkám přednost před Pardubickou Alpinou.

24 Hodin MTB Bystřička 12-13/7 2008

Kudla ve vedru, kudla v dešti, kudla v blátě, asi tak bych na úvod charakterizoval druhý podnik seriálu 24 hodinovek MTB. Přijel jsem osvěžen 4 hodinami spánku po dovolené v Itálii a jediné na co jsem myslel při příjezdu do Bystřičky bylo, kde si v klídku tak 8 hodin schrupnout. Po týdnu nad 2000mnm mě bolela hlava a byl jsem ve vlažnějším rozpoložení. Ale nálada zbytku teamu mě rychle vtáhla do dění. První info o trati /7,3km 171m převýšení/ bylo, že je silová a není kde odpočívat, tak to není až tak dobrá zpráva. Ale podmínky jsou pro všechny stejný, takže nemá cenu to řešit. První rundu jede Tomáš a tak všichni vyhlížíme, kdo přijede první do cíle. Trochu nás zarazí, že to je závodník konkurenční 4ky. A to znamená jediné, bude boj! Já jsem ale přijel dneska vyhrát, takže druhej flek nepřipadá v úvahu.

První závod Českého poháru v půlmaratonu

Minulý týden jsem zahájil závodní sezónu na silnici, a to „Prvním šlápnutím“, které pořádají Vinohradské šlapky. Výsledky tohoto závodu byly dosti zmatečné, takže v podstatě ještě ani teď nevím, jak jsem to vlastně zajel. Holt bez čipů měřit okruhový závod se...