Žacléřská 70

Hofi: Poslední zářijový víkend jsem se vydal do Žacléře na finálový podnik Českého poháru v maratonu. Ačkoliv trasa nebyla z těch technicky nejnáročnějších, o to více budila respekt svými parametry, tedy přesně 2300 nastoupaných metrů na 76 km, to už pro kluka z Polabí představuje výzvu!

Přesně v 10 hodin jsem se vydal na trasu a od začátku se rozjelo tempo, které znám spíše ze seriálu Kolo pro život, zkrátka, když na čele jede Cink, Ráfek, Bubla, Adel a mnozí další nejlepší maratonci u nás, na kávičku do Nymburka to nebude. Bohužel po prvním táhlém stoupání jsem byl poslední, kdo neudržel tempo první skupiny, která čítala odhadem na 10 kusů a zůstal jsem osamocen mezi první a druhou skupinou. V následném sjezdu se ovšem sjíždíme všichni dohromady, ale ne na dlouho. Následuje v rychlém sledu další těžké stoupání, zde se pole značně přeskupuje. Chvíli se snažím držet tempo Milana Hanyka, následně Josefa Schejbala, ale každý z nich je zkrátka o něco silnější a pouštím je. Na řadě je stará dobrá taktika, „jet si svoje“. Na konci stoupání se již formuje silná skupina, kde jsem pevně ukotven, tvořena lokomotivami jako Štěpán Karban, Martin Klofanda, Roman Štastný a Michal Vlášek. V tomto uskupení vzorně spolupracujeme, všichni máme zájem jet.

Ve sjezdu do Horního Maršova dochází k prvnímu trhání ve skupině, a to hlavně díky nepříjemnému sjezdu, kdy dosahuju rychlosti po šotolině k 60ti km/h a do toho jako bonus každých 100 metrů musím skákat odvodňovací strouhu, za níž musím okamžitě na brzdy, abych nevyletěl z cesty. Samozřejmě jsem na konec vyletěl. Tímto mi trochu cuká Klofa s Vlašanem, ale samotní nemají zájem jet a poklidu si je se Štěpánem dojíždíme. Roman je ještě o kus dál, holt nahodit spadlý řetěz není tak rychlé. Za Horním Maršovem začíná asi nejprudší stoupání na trati, kilometrový úsek s průměrem nad 20% je i s převodem 34x42 očistec, ovšem následný singl na hřebenu je za odměnu. Kochám se!

Do 43km jedeme stále kompaktně, mně se jede pěkně, hlavně v táhlých kopcích cítím, že mám mírně navrch, což se potvrzuje a z tempa odjíždíme s Romanem spolu ve dvou na Mravenečníku. Po pár kilometrech dojíždíme Martina Hamana, který jede celý závod před námi „one man show“, nechápu. Každopádně závod mám rozjetý perfektně, vím, že jedu na „bednu“ a hlavní konkurent ve skupině za mnou. Už si představuju tu olizovačku na vyhlášení s hosteskami. Chyba lávky! Roman chytá křeče a musí zvolnit. Následně mi Martin Haman cuká a já mám do cíle necelých 20 km, kdy vím, že za mnou jede spolupracující skupina. A aby toho nebylo málo na 10ti km do cíle křeč a musím zvolnit. Už se pocitově otáčím, ale stále mě skupina nevidí. Za každou zatáčkou a na dlouhých rovinách se snažím schovat z případného očního kontaktu, který by představoval pro skupinu za mnou magnet. Bohužel v předposledním kopci mě již vidí, pocitově můžu přidat, ale cukající sval je proti a musím jet pořád údržbu. 3 km do cíle a pořád mám náskok. Bohužel do cesty se mi staví stěna v podobě posledního stoupání a na 2 km do cíle mě dojíždí Vlašan, ještě ho zkouším zavěsit, ale stejně bez šance. Následně mě ještě skáče Klofa.

Převládá zklamání. Ani ne tak z výkonu, ale z umístění, protože dojíždím v kategorii na 4tém místě a celkově 19. Už chápu pocity uprchlíků na Tour de France, kdy jsou dojeti téměř na pásce. Je to k pos*ání. Náladu si zlepšuji v místní cukrárně, kde si srovnávám myšlenky spolu s Tiramisu na talíři. Převládá spokojenost, hlavně pak z průběhu závodu, který byl všechno, jen ne nudný. A rovinatý.

 

Fotogalerie: 

Související články

Prokopský Chrt - neoficiální MTBO - 4.6.2008

Je půlka týdne a zatímco moji kolegové v práci se už hroutí vyčerpáním a nemůžou se dočkat víkendu, já i přes nepřízeň počasí chci dnes zjistit co to obnáší stát se Prokopským Chrtem. Klasicky si mě ve tři stáhne generál na neohlášený meeting, nervozně koukám na hodinky, ale v 16,45 konec, hurá, profrčím kancelář, zaklapnu notes a mydlím to domů.

Ekor Cup - Kralupy nad Vltavou

Komorní akcička s názvem Ekor Cup se konala 27/9 v Kralupech. Jedná se o kratší bajkový závod v rámci seriálu UAC a pro letošní rok byla připravena nová trať. V Kralupech je početná banda bikerů a bikerek které znám, a tak jsem vyrazil změřit s nimi síly.

Na pořadu dne byly tři okruhy,...

Okolopardubic

O víkendu po transbrdech jsme vyrazili i na nedělní závod serie Cyklomaraton tour, tentokrát do Pardubic pod Kunětickou Horu. Počasí bylo krásné, takže se nedalo nejet. Po brdech jsem byl mírně zatuhlý, ale dalo se to rozhýbat. Vyrazili jsme společně s Otou z Radotína v 8h ráno, abychom...