Zahořanská Klika 14/9

O nultém ročníku tohoto závodu jsem se dozvěděl jen den před jeho konáním. Jediná informace byla: v 10:00 v Libři na fotbalovém stadionu, 45km. Co víc vlastně je potřeba vědět? I tak jsem ještě stačil myšlenkou na účast nakazit Jitku s Petrem. Osobně jsem účasti moc šancí nedával, v předvečer závodu mne čekala lehčí zahradní párty.

V průběhu nočního programu slovo dalo slovo a kamarád Pendolíno přislíbil, že vyrazí se mnou. Budíme se do studeného, ale slunečného rána. O formě se nedá mluvit, motáme se po baráku a až ultra silný preso nás jakž takž staví na nohy. Navlékáme na sebe co se dá a vyrážíme na cca 25km cestu na start. No je to děs, až singlík ze Zahořan nás jakž tak ladí do bikové nálady. Nacházíme Libeř i hřiště a suneme se na prezentaci. „Ne opravdu to neumím vyplnit čitelněji, možná až budu střízlivější“, to jsem se moc neuvedl u prezentace. Potkávám pár kamarádů, zejména SP kolo je taky v silné formě po včerejší svatbě. Čekal jsem pouťák a je to pouťák tak co. Pohledem na rozpis zjištuji, že start je až v 11,00 to budu klepat kosu ještě hodinu a půl, sakra. Moc to neubíhá, na mokré trávě se nedá sedět, rozjíždět se mi nechce, tak kecáme a čekáme. Před jedenáctou se konečně stavíme na start. Rozdáno je víc než 150 čísel, což je tak akorát. VIP hostem je Karolína Stolařová, která se přijela vyjet po Ještědu. Zařadili ji do kategorie VIP Elite, kde jede jediná.

Startujeme a jsem nějak vlažnější, nikam se nechci hnát, trať je v prvních kilometrech celkem i do kopce, navíc nemám gely ani tyčky a v bidonu čaj, takže o tom, že bych jel doraz se nedá mluvit. Klidím se někam okolo 5-8 fleku a nechávám na čele místního borce. Na tepáku mám 150, to by se mi líbilo. Přichází první kopec a ani nevím jak jsem na druhém místě bez zvýšeného usilí. V půlce stoupání jsme museli ze sedla a najednou jsem první. Jedu 165-170 tepů a říkám si, že takhle by to mohlo být až do konce. I přes vyloženě výletní tempo rozjížíme rovinku na kopci už jen ve čtyřech. Po pár metrech kufrujeme a tipujeme kudy, nakonec se vracíme a rázem se naše skupinka pohybuje okolo 20 místa. Nutno podoktnout, že značení tohoto podniku předčilo má nejhorší očekávání.

Abychom to sjeli, začínáme závodit. Po asi deseti minutách jsme opět na čele ale už jen ve dvojici. Moc neubíráme a tak zvyšujeme náskok na pronásledovatele. Párkrát brzdíme, protože nevíme kudy, jednou opět kufrujeme. Pak před námi jede čtyřkolka a chvíli neřešíme kudy, kromě toho, že přes prach co výří není nic vidět a je to o hubu. Nechápu jak ti za námi mohli trefit. První třetina závodu byla co se značení týče tragedie, ze závodnického hlediska ale nejhezčí. Nejede si mi nijak dobře, jediné kde to jde jsou kopce, mám o dost lehčí kola než soupeř a je to znát. Ve sjezdech jedu jako baba, přeci jen koordinace pohybů není nejlepší. Za Petrovem v lese přišel šok – defekt předku. Sakra. Opravuji to, no hřebík si nevybereš, a jen koukám jak mne válcují soupeři. Oprava se povedla celkem rychle a tak vyrážím na stíhací jízdu. Taktika je jasná, podlaha a buď mi sekne nebo ne. Naštěstí trasu v druhé půlce trochu znám, z víc než půlky určitě. Postupně sjíždím ztrátu a vyhlížím čtyřčlenou skupinku, která pronásleduje solo jedoucího lídra. V Čeníkách už je mám na 40 sekund a přestože střídají ve Zvoli je dotahuji. Hlásí nám ztrátu 5 minut na prvního a to už na posledních 8 km těžko sjedeme (ovšem to byla blbost, ve skutečnosti jsme měli jen 2-3). Tak nějak střídáme, ale nikdo to moc nehrotí. V posledním sjezdíku podle potoka se snažím propracovat na čelo, abych měl pozici do závěrečného stoupání kde plánuji poodjet. Bohužel přestřeluji odbočku, která je opět špatně značená a tak do výjezdu jedu poslední ze skupiny. Na vrcholu mám ale celkem slušný náskok, zastavuje mne až rozcestí na louce, opět neznačeno. Sjíždíme se a než se stačím znovu rozjet mám už ztrátu pár metrů na prvního. Teď už není moc co vymýšlet, jedu plnej, ale na rovince lehce z kopce to umí valit každej. Až v Libři se sjíždíme, asi hlavně proto, že nikdo neví kudy vesnicí. Nějak se motáme po mezích mezi baráky a už tuším, že to bude na spurt. Poslední pravá a rozjíždím spurt z první pozice, naštěstí je krátký a tak to držím až na pásku. Uff tohle bylo zasloužené druhé místo, nakonec jen o 1,40minuty. Kousek po mne dojíždí v klídku Jitka a bere první v ženách. Za víkend dvě první místa to smekám... Asi dvě hodinky čekáme na výsledky a po pózinku na bedně vyrážíme k domovu. Pokud pořadatelé zlepší značení rád příští rok přijedu zase. V opačném případě už bez mapníku nejedu.Bohužel přestože bylo na místě dost fotografů, zatím nemám lepší materiál

Štítky: 

Související články

Pražská padesátka 2008

Jednou z priorit pro letošní sezonu byl teamový závod v rámci pražské 50ky. Ohledně složení naší pětice nebylo jasno do poslední chvíle a nakonec jsme se v mrazivém ránu postavili na start pouze ve čtyřech. Skisáky mě a Otu doplnili hostující kralupský netopýr Marry a...