JAKUB: Zličínské okruhy jsou malá akce pořádaná týmem Calabrone na kraji Prahy. Organizátoři předvádí opravdu skvělou práci při budování okruhu, který vystavěli doslova na louce téměř z ničeho. Letos už okruh dosahoval délky klasických kratších XC okruhů, údajně lehce přes 2km a díky několika umělým překážkám nebyl nudný ani po technické stránce. Pro méně zdatné jezdce byl připraven i jednodušší okruh s vyhlášenou kategorií Hobby. Na kategorii Elite už čekaly technické lahůdky všechny – prudký výběh, sjezd s pneumatikami, umělá kamenitá pasáž, lávka, klády a drop ve sjezdu, mimo ně především trénink zatáčení na trávě, protože zatáček bylo opravdu hodně a správné průjezdy v součtu ušetřily dost času a sil při následném zrychlování.
Samotný závod hodně bolel, po Pražské 50 jsem neměl tolik sil jako obvykle. Navíc se mi nepovedl ideálně start a na úzkém okruhu byl problém předjíždět. Když jsem se konečně dostal na třetí pozici, tak úvodní dvojice Honza Kec a Petr Frank už měla menší náskok. Oba znám z ČP XC a vím, že jezdí líp, ale stejně jsem se rozhodl to zkusit a ve třetím okruhu už jsem měl ztrátu jen pár metrů. Docvaknout jsem je ale nedokázal. Krátce na to mě z drncavé trati rozbolela záda, navíc se mi do předního kola zabodla větev s trny. Naštěstí probodla jen boční figuru, takže tmel byl bez práce. Vyndání mě stálo další cenné vteřiny a ocitl jsem se osamocený na třetím místě s velkou mezerou na obě strany. Lehce jsem zvolnil, abych se dal dohromady a pohlídal si rozestup a odkroužil tak zbylé dvě třetiny závodu, kdy už jsem si jen zkoušel techniku a zatáčky projížděl na hranici smyku, občas i za ní. Člověk by nevěřil, že jde na trávě utrhnout do smyku obě kola i bez použití brzd.
Výsledný dojem tedy velmi pozitivní, kluci z Calabrone postavili pěknou trať a každý rok na ní pracují a vylepšují, takže je škoda, že se nás na startu Elite sešlo jen 9, zvlášť při tak pěkném počasí. Nakonec, při kterém jiném závodě přejíždí člověk 24-krát dálnici? Naštěstí po mostě :).
